spravedlnost zachovali, ež radše i těžkostí ukrutné smrti věčného života došli, než by byli, chtiec zde pobyti málem déle, i ztratili pak zdejší život a věčný k tomu. Zachovali také spravedlnost proti svým bližním, ež sú nedali jim svým odvrácením příkladu zlého, ale brž dobrý svú sstálostí až do smrti. A zvláště v tom svatý Šebestián zachoval spravedlnost k bližním, ež viece miloval jich spasenie než svój život zde na světě. Čte sě o něm, když dva bratry pro křesťanskú vieru ku popravě vedli, přiběhši jich máti a též i otec, velmi řečí žalostivú počechu svá syny rozmlúvati, táhnúc od viery a řkúc k nima, ač by svých životóv nelitovali, by sě as a nad jich starostí slitovali a nedali jim nad sebú viděti té ohavy. Ty řeči slyše svatý Šebestián, pro spasenie těch mládencóv netbaje života svého, poče hlasně těch svatých mučenníkóv posilovati, aby ústavni byli v božiem rytieřství a v tom otce a mateře neposlúchali. A tak i otci jich i mateři mluvil slovo božie, až i je obrátil. A pro jich spasenie pronesl sě křesťanem a tak smrt trpěl znamenitější, že j’ byl člověk znamenitý mezi dvořany ciesařovými; neb jako k cíli kázal ciesař stříleti k němu. Protož kostel čině svatých mučenníkóv pamět, vzpomíná jich, jich zaslúženie i jich odplatu řka: Spravedlní na věky budú živi.
Chcem li i my věčného života dojíti, vizmež, abychom také spravedlivi {ni}meziřádkový přípisek mladší rukou; * mladší ruka opravila na „spravedlni“ byli! Ale die svatý Řehoř, ež ne inhed jest z nízka vstúpiti najvýš. Protož chciť tuto sedmeru spravedlnost ukázati, po níž jest dojíti té svrchované a najvyššie spravedlnosti, v níž teprv bude věčný život.
Prvá spravedlnost zde jest vyznánie viery spravedlivé. Ežť řku spravedlivé, dvéť tiem miením, i to, ež má spravedlivá, nekřivá, nebludná viera býti, i to, ež má vyznánie býti spravedlivé. To j’ očité, ež nenie spravedlnosti v bludné vieře, ani je spravedlnost právě srdcem, věřiec usty, když jest čas toho, té viery pravé nevyznati. Die Písmo: Srdce věří,
