svého a tuť budu mluviti k tobě. Neb v ukliduť Bóh své tajné věci ukazuje, leč v Písmě otevra rozum, leč vdechnutím co takého v srdce, leč zřejmým kterýmžkoli ukázaním. A tak die Hugo: Opatřme Písmo a uzříme, ež jedva ač kdy aneb nikdy nemluvil Bóh v hluku Otcóm svatým. A protož die svatý Bernart: Ó má duše, buď sama, aby sě zachovala samému tomu, jehož s’ volila sobě jediného! Nebť die Písmo: Nemúdrých bezčíslný jest počet. Protož v hluku býti jest s nemúdrými býti. K tomu je řekl onen […]text doplněný editorem: Moře praví, ež nenie v něm múdrosti. A jest lidský obyčej, ež jakož sluneční poprslek, skrze kteréž stklo projde, toho barvu na se vezme, takež s kterýmiž jest kto v obyčeji, těch vášně jmievá. Protož v hluku býti s nemúdrými nesnadno čistého srdce zachovati, jemuž jest slíbeno viděnie Boha. Psáno j’: Ktož sě dotkne nečistého, nečíst bude. Druhé svatý Jan netbal utěšenie tělesného, i dáno duchovnie jemu. Dáno jemu spatřiti vysoké a tajné věci, ješto j’ i popsal. Pomněl jest na to, ež bieše řekl Kristus: Svět sě bude radovati, ale vy budete v smutce, a smutek váš obrátí sě v radost. Byste byli s světa, svět by to miloval, což jest jeho; ale z světa nejste, neb sem já vás volil z světa. A tak mnozí sbožní pokrývají sě světského utěšenie, chtiec nebeskému, a mohú ti řéci s žaltářníkem: Nechtěla j’ sě těšiti duše má, točíš v světském utěšení. Pomněl jsem na Bóh a utěšen jsem. K tomu slovu die svatý Řehoř: Nechtěj sě těšiti tvá duše v jiném, chce li sě v božích kochati utěšeních. Nebudeť duše božím navštievením utěšena, jeliž v světském utěšení shola sě nebude těšiti chtieti. Aj kakť die žaltářník, ež, když sě jest nechtěla těšiti marně duše jeho, tehdy j’ na Bóh pomněl a v Boze jměl utěšenie. Svatý Augustin die k tomu: Hospodine, ty s’ všech sbožných utěšitel, ješto sě dáváš jedinké těm, ješto pro věčné utěšenie utěšením tohoto světa pohrdují. Neb ktož sě zde těšie, točíš v marném, božieho, statečného utěšenie nejsú hodni.