z úmysla stójte! A ti, ješto mají podlé svého řádu tohoto světa užívati, tak užívajte, jako by jeho neužívali, a jakož die svatý Řehoř, tak držte věci tohoto světa, až by jich srdec ty světské věci nedržaly!
Třetie sem řekl o tom řéci, proč pak něteří ovšem sě světa pokrývají, v klášterské zákony jdúc něteří, druzí na pust a třetí hlédajíc, aby v pokoji slúžili Bohu. Dřéve sem pravil, kak jest zlý svět a čím kto dalí světa a příčin k světu, tiem bezpečnějí. A tak sbožní sě kryjí, kdež kto mohúc, světa tohoto osídl plného. Ale třeba jest takým, by jdúc od světa do kláštera, nepojímali s sebú světa. Svět jest, jakož svatý Jan pokládá, žádost očí, žádost těla a hrdost srdce. Lakomstvo žádá jmieti vše, což vidí, a všeliká libá rozkoš tělu jest žádost těla a hrdost srdce táhne v pýchu. Z tohoť hynú zákony v duchovenství. Tohoť se j’ střieci, ktož kryjí sě světa; ktožť s tiem jdú vókol, s světemť jdú vókol. A čím kto viece má činiti s lidmi, a větší má podnět a příčinu k věcem těmto. Protož dobréť se j’ dáliti lidského hluku. Také jest i k tomu dobro krýti sě hluku a hledati člověku, aby v pokoji slúžil Bohu, neb to upokojenie přivodí vzdviženie mysli a spatřovánie věčných věcí a pochotnú milost k Bohu a zevenie jiným skrytých věcí a mnohokrát i okušenie pochotnosti duchovných a věčných věcí. A to móžem na svatém Janu znamenati, skrze co jest přišel k vidění a ku poznání těch skrytých věcí, jako j’ popsal v Apokalypsí. Tu uzříme, ež najprvé vzdálen byl od rozbrojného lidského hluku; druhé netbal utěšenie tělesného; třetie mysl všicku k Bohu vzhóru a k nebeským věcem povzdvihl. Prvé to se j’ tu stalo, když z města na ostrov poslán; tu j’ Bóh ukázal jemu ty tajné věci. Protož ktož chce býti v světském hluku, nenie posošen, by mohl spatřiti duchovné a nebeské tajné věci a tajnú boží řeč slyšeti v srdci. To nám také ukazuje Ezechielóv prorokóv příklad, když Bóh řekl jemu: Zavři sě v prostřed domu
