věří, že j’ spravedlnost, ale usty bude vyznánie k spasení. Neb die Kristus: Ktož by sě jím styděl před lidmi, onť by sě jím také styděl před anděly, točíš v chvále by jeho neokázal v andělské, přiveda tovařistvo. Aniť jest spravedlivá viera mrtvá viera, jako mrtvý člověk u pravdě nenie člověk. O té mrtvé vieře die svatý Jakub: Co to pomóž, die li kto, ež má vieru, nemá li skutkóv? Zdali jen viera bude jej spasiti moci? Ano i črtie také věřie a třasú sě. Jakož tělo bez duchu jest mrtvo, takež mrtvať jest bez skutkóv viera. Z té řeči svatého Jakuba rozumějte, ež podlé viery mají býti lidští skutci. Věřiec v Bóh, máme jej nade vše milovati, nade vše ctíti; neb Bóh jest stvořitel i puosobce všeho. Věřiec, ež ny jest Syn boží vykúpil z hřiecha a z věčné smrti, máme toho jemu a tož vším srdcem vděčni býti a opět sě hřiechem neumrtvovati a nevrobovati a proň utrpěti té líbosti, ješto j’ v hřiechu. Věřiec, ež on jest pro ny mnoho trpěl protivného, a věřiec, že j’ on až i umřel pro ny, i tiem, přišlo li by na to, máme sě jemu oplatiti. A proč by proň málem prvé z dobré vóle, kdyby na to přišlo, neumřel člověk, an by i potom, ač i nechtě a ne v diek Bohu, mušil umřieti. A ať řku krátce: Věřiec, že j’ věčný život, snažnějie po tom máme státi, ješto sě hodí k věčnosti, nežli po tom, ješto mine a snad skoro. A tak die i svatý Pavel: To j’ viera platná, ješto z milosti činí své činy. A ež spravedlnost z viery pochodí, v tom jest zřejmo, ješto die Písmo: Uvěřil Abraham Bohu a v spravedlnost jemu obráceno. A opět die Písmo: Spravedlný živ jest z viery, a bez viery nelze sě jest líbiti Bohu.
Druhý vstupeň k spravedlnosti jest naděje. Ta drží člověka, aby sě s prvého vstupně neodvrátil. Protož, abychom v naději byli bez rozpači, znamenajme pravdu boží, jenž pomoc slibuje, a velikú k nám milost jeho, a ež jest všecko snadno všemohúciemu! Toť nás móž držeti v dobré naději, ež jest Bóh spravedlivý v slibiech a beze všeliké poškvrny,
