v spasitedlné truchlosti, ješto by sě jim pak obrátila u věčnú radost, netbajíc, co potom bude, obrátie sě milostí k světu. Ale milostivý Hospodin vida, ano netbají naň, marnost milujíc, však odvolává rozličně k sobě, abychom sě navrátili. Někdy hrozí a často i učiní to, jímž hrozí, jakož tam die skrze proroka k takové duši: Řekla s’, pójdu po svých milovníciech. Aj, jáť tvé cěsty zatýním trním a kamením zavalém je a té své cěsty nenalezneš. Mnohýmť to činí Pán Hospodin, ež když by chtěli po světu státi, nebudú moci, v chudobu vpadnúc nebo v nemoc, nebo něteré potkají v tom protivné pótky. A tak svatý Augustin pravieše: Všechna má neřádná kochánie ohořičil jsi mi, hořkostmi osuv, abych poznal, chci li sě právě utěšiti, [ež]text doplněný editorem nemohu jinde, jediné v tobě. Slibuje také Hospodin duši, ač jest i zašla v milost tohoto světa, navrátí li sě, ež jí zapomene té nepravosti. A tak die skrze Jeremiáše: Zšeředila s’ sě se mnohými milovníky, avšak sě ještě navrať ke mně! Navrať sě, odvrácenice, a neodvrátímť své tváři od tebe. A obrátí li sě duše k Bohu, odtrhnúc od světa milost, řkúc v pokánném zarmúcení k těm světským věcem, k nimž bieše milost obrátila: Odstupte ode mne, ať hořce pláči. V tomť sě skoná usnúbenie Bohu duše sbožné, ješto j’ počátek té svaté nebeské duchovné svatby.
Druhé jest, ješto po usnúbení příslušie k svatbě, ež chot své choti posielá dary, dává jí rozuměti po těch dařiech, ež jest bohat, a k své ji líbosti dary těmi osdobuje. Takéž Hospodin tu duši, ješto j’ milost k němu jedinému obrátila, daruje dary svými, rozličnými šlechetnostmi, aby sě líbila jemu viecež viecež a aby poznala velebnost jeho. A když bude tak duše sbožná okrášlena a vzbohacena dary božími, ješto j’ dřéve, donidž sě nebyla k Bohu obrátila, Písmo ji zlú kóží, nestydatú nazývalo: to ji pak nazývá přietelnicí boží,
