dalekého aneb těch příčin, by viece pracoval v duchovných činech než v tělesných, ale táhni úmyslem k tomu, aby té jeho tělesné práce duchovný požitek jměli, aby své duchovné činy skrze jeho tělesné činiti tiem lépe mohli. I tomu také rozumějte, ežť ve trojích činech záležie skutci: v myšlení, v řeči a v skutce účinku něterého. Kterýmž z toho kto činí potřebné, nerci, byť prázdnil! Přemietati myslí potřebné leč k tělu, leč k duchu činť jest. A též i o řeči. Ale nepotřebné aneb škodné mysliti neb mluviti nenie dobré. Což jest zlé mluviti, toť bývá zlé i mysliti. A ež svatý Pavel die o řeči: Řeč vaše vzdy v milosti múdrostí buď ozdobena; i o myšlení tomu rozumějte! Neb Duch svatý vzdvihá sě pryč od myšlení, ješto jsú bez rozumu. V zřejmých pak skutciech dobrých abychom spravedlost zachovali, máme je činiti snažně s dobrú myslí, jakož učí tomu svatý Pavel řka: Cožkoli činíte, z mysli čiňte! A také ež vše má s múdrostí činěno býti, Písmo svědčí, když die: Ižádného Bóh nemiluje, jen ač múdrost s ním bude. A když ku potřebě jieme nebo pieme, spíme neb pracijem neb cožkolivěk činíme ku potřebě a pořádně, neprázdníme; ale což činíme nepotřebného, toť jest prázdnost. Protož vzdy něco potřebného slušie činiti, jakož die Písmo: Cožkoli móž tvá ruka, čiň ústavně; neb sě blížíš na onen svět, kdež nebudeš múdrosti moci užívati, ani činiti viece skutkóv. Protož ke všem svým činóm, k řečem i k myšlení bedlivi buďme, abychom v těch činech byli spravedlivi; neb spravedlní budú na věky živi.
Páté skrze to budem také spravedlni, když budem božie držeti přikázanie. I die svatý Jeronym k tomu v svém listu k Demetriadě: Všichni jsme dlužni vésti život spravedlivý, každý má držeti božie přikázanie, i co j’ přikázal, i to, ješto j’ zapověděl. Kteréžkoli kto potupí, toho j’ potupil, jehož jest to přikázanie.
Šesté almužna také nás činí spravedlny; neb spravedlné jest, ktož má čím, spomoci nedostatečnému a ještě, ač by i sám něco skrovně utrpěti musil, jinému udieleti v núzi jeho. Tak die Písmo: Ktož škodu přetrpí pro
