ješto svým slibuje pomoc. Nechci nynie mluviti o tom, abych neudlil, ale o tom řku, ež to velice povzdvihá našie naděje, ež nás miluje; neb stvořil ny, vykúpil ny a Pán náš jest. Vídáme do řemeslníkóv, ež milo j’ jim to, což učinie. Takéž i stvořitel náš miluje ny, ež jsme stvořenie jeho. Ale když bude řemeslník chtieti něteré své dielo k něčemu přivésti, jako j’ umyslil, a to nebude sě chtieti k tomu přijednati, rozhněvá sě, ztepe, ztrhá, zlámá, povrže. Takéž i Bóh, když k tomuto neb k tomuto chce někoho jmieti, a on vzdy jinak, viz, by Bóh nezavrhl takého. Protož má našie naděje posilniti to, ež jsme stvořenie jeho a dielo jeho, ale když nejsme povolni vóli jeho, máme sě báti. A takéž naděje našie posilnije, ež náš jest vykupitel, míli jsme jemu; ale jeden li kúpí v spolce mnoho ovec, a pak zatratí neužitečné? A též opět Pán náš jest, milují své sluhy páni; ale co těm činie, ješto majíc slúžiti jim k jich vóli, i neslúžie? A tak naděje, donidž zde jsme, má s bázní býti, aby člověk nezašel […]text doplněný editorem a v nemúdré ubezpečenie. A také bez naděje by, rozpač vezma, neprospieval člověk; ktožť sě již rozpačí od čeho, nestojíť po tom. I tať by spravedlivá nebyla naděje, ktož by netáhl sě k spravedlnosti svými činy, maje naději v boží milosti. Dieť žaltář: Úfaj v Bóh a čiň dobře! Jako by řekl: Daremně úfáš, nečiníš li dobře; a pakli činíš, ještě ne v ty své činy úfaj, ale v Bóh! Anižť jest ten míl Bohu, ktožť v té milosti netáhne sě k němu dobrými činy. Protož nebudeť sě ten slib boží chýliti k němu, ješto j’ slíbil býti svú pomocí s těmi, ktož prajicí v milosti jeho. Třetie všemohutnost božie posilnije naděje našie. Neb co i by nemohl všemohúcí?
Třetie záleží zřejmě spravedlnost v seznání své nespravedlnosti. Tuť nespravedlný počíná spravedlen býti, když sě nelíbí sobě v nespravedlnosti, a znaje sě v ní před Bohem v svém srdci, rozpomíná sě v hořkosti duše své na vešken svój čas, v němž jest byl ne v spravedlnosti. A takové vyznánie má pak býti na zpovědi v žádosti božieho smilovánie
