coť řku, až i uslyšíš: Dánať jest za muž, jehožť jest věrně poslúchala. Neb ačť jest byla podlé zákona oddána na muž a poslušna svých starost byla, však dále, než oni, rozumějíc Ducha svatého ponuknutím, byla j’ sobě umyslila, aby do života čistotu panenskú zachovala. Ale snad sě drzosti bojiec, že j’ toho před sebú nevídala, nebyla jest inhed v ten slib vnikla, než myslila to, ač by byla vóle božie. A na ten úmysl i k manželstvu povolila, úfajíc boží milosti, ež, bude li to vóle jeho, tak to zjedná, ež bude v panenství zachována. Pak potom, když v tom poznala vóli boží, slibem jest panenstva potvrdila s povolením Jozefovým. A proto slula ženú Jozefovú čistá panna, všech andělóv kněžna, jakž jest i byla s ním v manželstvě, jakož čtenie svědčí. A řekl anděl Jozefovi: Vezmi svú manželku s dietětem a utec do Ejipta. A svatá dievka, aby spravedlnost poslušenstvie zachovala, šla s ním, jamž on chtěl, jako s mužem. Neb dal jí jest Bóh i tu milost, ež, jakož jsú třie zvláští stavi, panenský, vdovský a manželský, a každý má své vláštie dobré, ale s něterým nedostatkem, tak jest každého dobré, ale bez jeho nedostatku jměla, aby z každého chvály a cti zaslúžila a k útěše každému byla. V manželstvě dobré jest viera a milost a plodnost, ale ten jest nedostatek že j’ ztráta panenstvie a tělesnú líbostí mysli potlačenie a poprzněnie. Těch nedostatkóv nejměla jest dievka svatá v svém čistém manželstvě, ale měla jest vieru a milost k muži i od muže, tak jakž jest ta milost vzdy čista byla. A ten plod jest dala ne z manželstva, ale však jsúc v manželstvě, jímž jsú nebesa plemene lidského naplněna. Vdoví stav má také v panenství zt[rá]text doplněný editoremtu, ale to j’ dobré jeho, ež čistí sě, kto j’ v tom stav,