A někdy prosvietí dar božieho navštievenie v rozumu vnitřní světlostí. A tak i v jiných proměnách rozličně dotýká božie milost, proněž slušie bedlivě rozeznati ty proměny. Neb die svatý Bernart, ež nebezpečné jest toho nevěděti, kdy Bóh k nám příde a kdy odejde. Neb ani dieky a chvály vzdáváme jemu, když jej máme, ani žádáme jeho, když ho nemáme. A když proto odcházie, abychom túžiec po něm, tiem snažnějie hledali jeho a drželi, když naleznem: kak budeme hledati jeho, nebudem li znáti, ež ho nemáme? A proto přicházie, aby utěšil; kaké bude utěšenie, kak dóstojně přijmem velebnost jeho, když nepoznáme, by k nám přišel? Pak svatý Řehoř ukazuje, [ež]text doplněný editorem v rozličných svých dařiech a jako skrytě přicházie Hospodin, vzem ono slovo, ješto die: Jako kradmo přijalo jest ucho mé tajnost jeho pošeptánie. Praví: Hospodin otevře tajný próchod šeptu svému, když kaks skrytě ukáže, kterým činem příde. Neb něterdy v nás roznietí milost, něterdy nás bázní skrotí; někdy ukáže, kak jsú všecky věci tohoto světa nestatečné, a někdy žádosti našie k nebeským povzdvihne věcem. A tak mnohoť bývá takových proměn. A ktož jest bedliv k takým věcem, ten neobmešká, kdy Pán příde a potluče.
Třetie jest slovo: Modlte sě! Tiem nás k svatosti napomíná. Neb jakož die svatý Pavel, skrze slovo božie a skrze modlitvu berú lidé svatost, ež svati budú; neb z modlitvy trží mysl šlechetnost a svatost. A ktož svat jest, buď svat viece, v svatosti sě slovem božím a modlitvú rozněcije. I mienímť tuto jen to pověděti a modlitvě, jehož sem nepravil tam, ješto sem o modlitvě viece mluvil: Modlitva čím z světějšieho jde úmysla,
