jmajíc všeho ostanete, když tak budete zdejšie věci pósobiti, až by však nebeských z žádostí nevypúštěli. A ktož jsú ti, nekochajíť sě u věcech tohoto světa, ale potřeby jen hledají jimi; a nic by nechtěli i ku potřebě s hřiechem jmieti a z toho, ješto mohú jmieti spravedlivě, hromazdie věčnú odplatu, viece sě těšiec v dobrých skutciech, než v tom sboží, ješto mají. A tak jsúť něteří světské postavy a nejmají mysli světské, a jsú druzí duchovnie postavy, ano mysl jich všecka k světu a k sboží tohoto světa. Svrchované jest všeho ostati, nic nejmieti, jako j’ v zákoniech ustaveno. Ale bylo li by, odeřkúc sě svého, ješto móž držeti správně, nesprávně potřeby sobě dobývati pochlebujíc, lúdiec, okládajíc lstivými omluvami, ež móž mnich své jmieti: lépe níže státi, než s vysoka upadnúti. Druhé, jakož zákonníci čistotu držie a trápie svá těla, téžť mají, ač ne v takém každý svrchování, i nezákonníci každý podlé stavu svého učiniti. Jsú li manželé, manželskú čistotu držte, ne v bezpřémné žádosti těla, jako lid, ješto nezná [Boha]text doplněný editorem. A ktož sě i manželstva odpovie pro boží milost, drž čistotu, jako by byl zákoníkem. V trápení těla také sě máme zákoníkóm připodobnati, posty držiec ustavené a střehúc sě obžerstva a opilstva a ne všeho činiec, což tělo žádá. Třetie, zákoníci jsú v poslušenství podlé úlohu svých zákonóv. Ani my toho máme prázdni býti, bychom nedrželi svých starost podlé svých stavóv poslušenstvie. Protož řku: I my máme sě as a těmi činy lúčiti od světa, jinak bychom nebyli na spasenie cěstě.
Druhé jest, ež máme sě i vzdáliti také světa; neb z blízka mohlo by býti spěšnějšie zasě odvrácenie. Protoť
