z své vóle ve všem jest volila vóli boží, a v rozumu jsúc osviecena k tomu, jehož jí bylo k sdejšiemu svrchování potřebno, i ve všech mocech své duše posilněna skrze to, že j’ tělesně Syna božieho nosila v svém životu, kdež byv devět měsiecóv, narodil sě z nie k útěše naší, to jí věc ostaviv svrchovánie.
Přeslyševše o tom, ješto dotýká slavnosti dne tohoto, znamenajme, ežť i k nám Hospodin posly šéle; a rozmýšlíme li sě múdře a povolíme vóli boží, i v násť sě počne božie milost. Všemť jest to k spasení obecná cěsta, aby skrze poselstvie rozmyslil sě člověk a pak povolil vóli boží; a z toho počne sě v něm božie milost, skrze niž spasenie dojde. Najprv šele Bóh své posly, a kto j’ ten, nad kým by sě nesvietilo světlo jeho? I vzkazuje nám své poselstvie, abychom počeli milost jeho, trojími posly. Všecko stvořenie jest posel jeden, písmo druhý a přirozenie našeho kakás jiskérka, ješto syndereziscizojazyčný text slove, třetí. Neb když vidíme stvořenie, zdali to nemáme jako posla, ež stvořitel má milován býti? A tak die žaltář: Nebesa zvěstují chválu jeho; kdyžť jsú milé a libé stvořené věci, coť stvořitel nenie nad to? Protož dějí knihy Job: Otěž skota a naučí tě, ptákóv z povětřie, a ukážíť; mluv k zemi, odpovieť, a povědieť ryby mořské. A tak die svatý Augustin: Aj, nebe i země i vše, co j’ v tom všudy, volá ke mně, abych miloval tě, Hospodine! A svatý Bernart die: Obrať oči ke všemu! Zdali to vše, ješto aneb nám pohodú slúží, aneb sě nám protiví, nejsú jako ostrohy, ješto pudie nás, abychom běželi k boží milosti? Druhý posel od Boha k nám jest Písmo. To nám Boha ukazuje, zove nás k němu, ponúká, rozochvuje k vóli jeho, ze zlého kárá; hrozí, chybíme li sě s Bohem,
