byl přitrhl s velikým vojskem k zemi italské, ve snách viděl mládence, jenž řekl se od Jupitera poslaného a že jeho vódcí má býti do Itálie. I vece dále: ‚Jdiž po mně a nikam jinam očí svých obracej.‘ A když jdieše po něm, najprvé sa strašiv, nikamž jinam nežli na toho mládence hledě. Potom vznikne na mysl jemu, co však jest, že mi zapověděl jinam hleděti? I nemoha očima umu poslúchati, i ohlede se a uzře, naliť had divné velikosti, porážeje veliké stromy i křovie, plazi se. A potom s hřímaním přieval spade. A když otáza, co by to bylo, uslyše, že to znamená záhubu a opuštěnie italské země. A to se stalo ot Hanibale najavě, že on jako had veliký stromy i křovie porážel, když vládaře římské z jich vojsky valnými pobíjel.“
Píše také Titus Livius v druhých kněhách o ustavení města římského, že když bohóm ke cti hry v Římě strojiechu, dřieve než hráti počechu, jeden hospodář ráno pod pranéřem zmrskal sluhu svého. Potom hry činichu. A potom v noci jednomu obecnému člověku v Římě, Titovi latinskému, zdálo se ve snách, jako by Jupiter jemu řekl: „Nelíbilo mi se předejhřie her učiněných. Protož, leč budú hry slavně a velebně opraveny, zlá příhoda na město připadne. A jdi a to kmetóm římským pověz.“ Tehda nazajtřie, kakž koli jeho ten sen trápieše, však stydieše muž sprostný mezi tak slavné lidi vjíti, a takú věc zvěstuje, byl lidem k smiechu. I zmeška ku kmetóm jíti. Tehda ihned buoh Jupiter jej porazi, neb jeho syna v malých dnech umrtvi, kteréžto pomsty tak náhlé, aby se příčina před ním neutajila. Týž se jemu buoh ve snách ukáže a řka: „Proto, že s božím zhrdal přikázaním, již si vzal odplatu a viece čekaj, leč učiníš, cožť sem rozkázal.“ A on procítě i pomeška opět toho zvěstovati. A ihned rychle připadne naň neduh veliký tak, že sebú z lože hnúti nebude moci. Tehda svola přátely a to viděnie jim povie. A oni radie, aby ihned kázal se mezi kmety nésti a to aby jim oznámil viděnie. A netáhne toho učiniti, až ihned před kmety
