jeho bielé, stkvúcie jako snieh a vlasy hlavy jeho jako vlna čistá. Stolice jeho plamen ohnivý, kola jeho jako oheň zajžený. Potok ohnivý a bystrý vychodieše od obličeje jeho, tisíci tisícóv přisluhováchu jemu a desetkrát tisícekrát sto tisícóv přisluhováchu jemu, na súdě sedl a kněhy sú odevřeny. A přihlédach pro hlas řečí velikých, ješto roh ten mluvieše. I viděl sem, že byla zabita zvěř a zahynulo tělo jejie a dáno bylo ohni k spálení a jiných zvěří byla moc odjata a časové života učiněni byli jim až do času a času. Protož přihlédach u vidění nočniem, naliť s oblaky nebeskými jako syn člověčí dieše, až k starci tomu jistému přijide a před jeho obličej obětováchu jeho. I dal jemu moc i čest i královstvie. A všickni lidé pokolenie a jazyci jemu budú slúžiti, moc jeho moc věčná, jenžto nebude odjata, a královstvie jeho nebude zrušeno. Zhrozil se jest duch muoj, já, Daniel, užasl sem se v těch věcech a viděnie hlavy mé smútila sú mě. Přistúpil sem k jednomu z těch, jenž tu stáchu, a pravdy tázach od něho o těch všech věcech, jenžto mi pověděl vyloženie řeči a naučil mě. Ty čtyři zvěři veliké sú čtyři královstvie veliké, ješto povstanú z země i přijmú královstvie, světí boha najvyšieho i obdržie královstvie až navěky i navěky věkóv. Potom sem chtěl pilně zvěděti o zvěři čtvrté, jenž byla nepodobna všem a hrozna přieliš. Zuby i paznohty jejie železné jedieše a rozsápováše a ostatek nohami potlačováše. A o roziech deseti, jenžto mějieše na své hlavě a o jiném rohu, jenžto bieše vzrostl, před nímž biechu padly tři rohy. A o rohu, o tom, jenžto mějieše oči a usta, mluviece veliké věci. A bieše větčí než jiný. Patřiech, ano roh ten jistý, činieše boj proti svatým a přemáháše je, až jest i přišel starý dnóv a dal súd svatým najvyšieho a čas přišel a královstvie obdrželi sú světí. A takto řekl: „Zvěř čtvrtá, čtvrté královstvie bude na zemi, ješto větčie bude všech království a žéře všicku zemi a potlačí ji a roztrhá ji. Ale deset rohóv královstvie toho deset králóv bude. A jiný vznikne po