a řkúce: „Všecka země bude tvému přikázaní poddána. Neb země mátě jest všech, neb z nie přirozeně pocházieme, neb z země příde pokrm a z pokrmu siemě a z semene člověk.“
A témuž ciesaři Juliovi, když bieše v těžké nemoci a lid jeho měl boj s Antoniem kniežetem vzieti, ukáže mu se ve snách muž krásný a řka: „Chceš li proti Antoniovi svítěziti, kaž se do boje na parách nésti, jinak tvuoj lid bude pobit.“ A on se káže do boje nésti, i obdrži.
Také Sokratesovi, mudrci atenienskému, zdálo se ve snách, by z oltáře Veneriscizojazyčný text, té bohyně, jenž bieše v Atademi, jemu labut přinesli, ana ztáhla krk nad viděnie lidské a tak jasným a veselým hlasem zpievajíc, že vešken svět utěšila. A ihned nazajtřie Aristides z Atademie syna svého, Platona, robence malého, k němu přivede prose, aby jeho mravóm i písmu naučil. A když Sokrates robencovu zpósobu spatři, vece: „Toť jest labut, kterúžto atenienskému Apolonovi Venuscizojazyčný text atademická posvětila jest.“ A vedlé výklada toho snu byl Sokrates také múdrosti pln, že všech lidí pohanských smysl přesáhl a všemu světu učinil utěšenie, jakožto v kněhách jeho móž býti shledáno. Neb die svatý Augustin, že nalezl v kněhách Platonových tato slova: „Na počátce bylo slovo a slovo bylo vedlé boha a buoh byl slovo.“ A táž slova pokládá svatý Jan na počátce svého čtenie.
Potom když ten Plato, chtě múdrosti jiných vlastí dosieci, béře se z Atenie, tehda té noci na tom putování zda mu se ve snách, by jat byl od lotróv morských. A když ten sen ráno tovaryšóm povie, oni řkú, aby snóv nešetřil. A když na moře vsadú, lotřie morští, s svými lodicemi k tomu korábu přilnúce, jej i se všemi zlúpie a Platona, že byl muž překrásný, jemše s sebú vezmú.
Také píše Titus Livius v prvních kněhách o válce afrikánské: „Když Hanibal, ciesař kartaginský,
