Nabochodonozorem králem a z lidí vyvržen jest a seno jako vuol jedl jest a rosú nebeskú tělo jeho zhrubělo jest, donidž sú vlasy jeho ku podobenství orličiemu nevzrostly a nehty jeho jako nehtové ptačí. „Protož po skonání dní já, Nabochodonozor, oči moji k nebi sem pozdvihl a smysl muoj navrácen jest mně a najvyšiemu bohu sem poděkoval a živého navěky pochválil sem i poslavil, neb moc jeho moc věčná a královstvie jeho od národa až do národa. A všickni bydlitelé zemští za nic počteni jsú, nebo podlé vuole své činie tak dobře v mocech nebeských jako v bydlitelech zemských a nenie, kto by se zpiečil moci jeho a řekl jemu: ‚Proč si to učinil?‘“
Také psáno jest v kněhách téhož proroka v sedmém rozdiele: Prvého léta Baltazara, krále babylonského, Daniel sen viděl a viděnie hlavy jeho na loži jeho. „Viděch u vidění mém v noci, naliť čtyřie větrové nebeští bojováchu na velikém moři a čtyři zvěři veliké vzchodiechu z moře rozličné mezi sobú. Prvá jako lvice a křídle jmějieše orličie i přihlédach, až sta i vypršela křídla jejie i pozdvižena jest z země a na nohách jako člověk stáše a srdce jejie dáno jest jí. A aj, zvěř jiná, podobna k medvědu, na straně stála jest a tři řadové zubóv biechu v jejie ustech a v zubiech jejie kniežata tři, a tak jí praviechu: ‚Vstaň a jez mnohé maso!‘ A potom přihlédach, naliť jiná zvěř jako pardus a křídla mějieše čtyři na sobě jako pták a čtyři hlavy biechu na zvěři a moc dána jest jie. Potom přihlédach u vidění nočniem, naliť zvěř čtvrtá hrozna a divna a silna přieliš, zuby železné veliké mějieše, jedúci a roztrhávajíci a ostatky nohami svými potláčejíci a nepodobna bieše k jiné zvěři, jiežto viděl běch dřieve, a jmějieše rohóv deset. Znamenách rohy, naliť roh jiný maličký vyrostl jest zprostřed nich a třie z prvních rohóv vyvráceni biechu před obličejem jeho. A aj, oči jako oči člověčie biešta na tom rohu a usta mluviece veliké věci. Přihlédach, až sú i postaveny byly královské stolice a starý dnóv sede, rúcho
