jest zahynul mezi oltářem a chrámem. Tak pravím vám, požádána bude od pokolenie tohoto. L11,52 Běda vám, v zákoně učeným, ješto ste vzali klíč uměnie, sami ste nevešli, a těm, kteří vcházeli, bránili ste.“ L11,53 A když to mluvil k nim, počeli zákonníci a v zákoně učení přísně jemu odpierati a v řeči mu překážeti ze mnohých věcí, L11,54 ukládajíce o něm a hledajíce popadnúti nětco z úst jeho, aby jej obžalovali.
Kapitola XII.
L12,1 A když mnozí zástupové stáli vuokol, že se vespolek tlačili, poče praviti učedlníkóm svým: „Pilně se varujte od kvasu zákonničieho, jenž jest pokrytstvie. L12,2 Nebť nic nenie skrytého, by nebylo zjeveno, ani jest co tajného, by nebylo zvěděno. L12,3 Nebo co ste pravili ve tmách, pravenoť bude na světle. A co ste mluvili v uši na posteléch, hlásánoť bude na střechách.“
L12,4 „Ale pravímť vám, přátelóm svým, abyšte se nestrachovali těch, ješto zabíjejí tělo, a potom nemají, co by viece učinili. L12,5 Ale ukážiť vám, koho se máte báti. Bojte se toho, kterýžto když zabie, má moc poslati do pekelnieho ohně. Protož pravím vám, toho se bojte. L12,6 Všakť pět vrabcuov prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapomenutí před bohem. L12,7 Ale i vlasové hlavy vašie všickni zečteni jsú. Protož nebojte se, lepší jste vy než mnozí vrabci.“
L12,8 „Zajistéť pravím vám, každý, ktož koli vyzná mě před lidmi, i syn člověka vyzná jej před anjely božími. L12,9 A ktož mě zapří před lidmi, zapřienť bude před anjely božími. L12,10 A každý, ktož die slovo proti synu člověka, bude jemu odpuštěno. Ale tomu, ktož by se duchu svatému rúhal, nebudeť otpuštěno jemu. L12,11 Když pak vás budú voditi do zboruov a k vladařóm a k mocem, nepečujte, kterak aneb co byšte odpoviedali nebo co byšte mluvili, L12,12 neb duch svatý naučí vás v tu hodinu, co byšte měli mluviti.“ L12,13 I vece jemu jeden z zástupu: „Mistře, řci bratru mému, ať rozdělí se mnú dědictvie.“ L12,14 A on vece jemu: „Člověče, kto mě ustanovil soudcí aneb děličem nad vámi?“
L12,15 I řekl jest k nim: „Vizte a varujte se každého a všelikého lakomstvie, neb ne v hojnosti jednoho každého život jeho jest z těch věcí, jimižto vládne.“ L12,16 V tom promluvil k nim i podobenstvie řka: „Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo L12,17 i mysléše v sobě řka: Co učiním, že nemám, kam bych shromaždil obilé své? L12,18 I řekl: Toto učiním: zbořím stodoly své a větších nadělám a tu shromaždím všecky věci, které sú mi se zrodily, i zbožie svá L12,19 a diem duši své: Duše, máš mnoho dobrého složeno za mnohá léta, odpočívaj, jez, pí, hoduj. L12,20 I řekl jemu buoh: Blázne, této noci požádají duše tvé od tebe, a co si připravil, čie bude? L12,21 Takť jest, každý, kto sobě hromaždí, a nenie v bohu bohatý.“
L12,22 I řekl učedlníkóm svým: „Protož pravím vám, nebuďtež pečlivi o duši svú, co byšte jedli, ani o tělo své, več byšte se odievali. L12,23 Duše většieť jest nežli pokrm a tělo většie nežli oděv. L12,24 Znamenajte havrany, žeť nesejí ani žnú a nemají pivnice ani stodoly, a buoh krmí je. Však mnohem většie vážnosti jste vy než oni! L12,25 Kto pak z vás pomysle muož přidati k zróstu svému loket jeden? L12,26 Poněvadž tehdy nemuožte, ani což najmenšieho jest, což o jiné věci pečujete? L12,27 Znamenajte kvietie polnie, kterak roste, nedělají ani předú, jistě pravím vám, že ani Šalomún ve všie slávě své odieval se jako jeden z těchto. L12,28 A poněvadž trávu, kteráž dnes jest a zajtra v kuopu složena bude, buoh tak odievá, čím viece vás, malé viery? L12,29 Protož vy nechtějte hledati, co byšte jedli aneb co byšte pili a čím byšte se odievali, a neroďte se na vysoko pozdvihovati, L12,30 nebo těch
