Bible pražská, Lukášovo evangelium

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1488. Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Ink 13.C.5, ff. 509v–525r. Editoři Kunertová, Helena (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Hlaváčová Svobodová, Andrea (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Voleková, Kateřina (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.). Ediční poznámka

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Při vzniku edice byly použity nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

[Generovaný obsah]

věci, brali se za ním.

L5,12 I stalo se jest, když byl v jednom městě, a aj, muž plný malomocenstvie, a uzřev Ježíše, padl jest na tvář a prosil ho řka: „Pane, chceš li, muožeš mě očistiti.“ L5,13 A ztáhl Ježíš ruku, dotekl se ho řka: „Chci, buď čist!“ A ihned jest odešlo od něho malomocenstvie. L5,14 A on přikázal jemu, aby nižádnému nepravil, ale: „Jdi, ukaž se kněžím a obětuj za očištěnie své, jakož přikázal Mojžieš, na svědectvie jim.“ L5,15 Tehdy rozhlašovala se [viec]text doplněný editorem[60]viec] magis lat. řeč o něm. A scháziechu se zástupové mnozí, aby jej slyšeli a uzdraveni byli od svých nemocí. L5,16 Ale on odcházieše na púšť a modléše se.

L5,17 I stalo se jest v jeden den, a on sediece uče. I seděli také zákoníci a zákona učitelé, kteříž se byli sešli ze všelikého kaštelu galilejského [a judského]text doplněný editorem[63]a judského] et Iudaeae lat. a z Jeruzaléma, a moc páně bieše k uzdravování jich. L5,18 A aj, mužie, nesúce na loži člověka, jenž byl dnú zlámaný, i hledali ho vnésti a položiti před ním. L5,19 A nenalezše, kterú by jej stranú vnesli pro zástup, vstúpili na střechu a skrze přístřeší spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše. L5,20 Jichžto vieru když jest uzřel, řekl: „Člověče, otpúštějíť se tobě hřiechové tvoji.“ L5,21 Tehdy počeli mysliti mistři a zákoníci řkúce: „Kto jest tento, jenž mluví rúhanie? Kto móž otpustiti hřiechy, jediné sám buoh?“ L5,22 A jakž poznal Ježíš myšlenie jich, odpověděv řekl k nim: „Co myslíte zlé věci v srdcích svých? L5,23 Co jest snáze řéci: Otpúštějíť se tobě hřiechové, čili řéci: Vstaň a choď? L5,24 Ale abyšte věděli, že syn člověka má moc na zemi odpúštěti hřiechy,“ i vece dnú zlámanému: „Toběť pravím, vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého.“ L5,25 A ihned vstav před nimi, vzal lože, na němž ležal, i otšel do domu svého velebě boha. L5,26 A strach spadl na všecky i velebili boha a naplněni sú bázní řkúce, že sme viděli dnes divné věci.

L5,27 A potom vyšel Ježíš a uzřel zjevného hřiešníka, an sedí na cle, jménem Levi i vece jemu: „Poď po mně!“ L5,28 A on opustiv všecky věci, vstav šel jest za ním. L5,29 I učinil jemu hody veliké Levi v domu svém a byl tu zástup mnohý zjevných hřiešníkuov i jiných, kteří s ním biechu stoléce. L5,30 I reptali mistři a zákoníci jich, řkúce k učedníkóm jeho: „Proč s zjevnými a tajnými hřiešníky jíte a píte?“ L5,31 I odpověděv Ježíš, řekl k nim: „Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale kteříž se zle mají. L5,32 Nebo nepřišel sem volati spravedlivých, ale hřiešných ku pokání.“

L5,33 A oni řekli jemu: „Proč učedlníci Janovi postie se častokrát a modlé se, též i zákoníci, ale tvoji jedie a pijí?“ L5,34 Jimž on vece: „Zdali muožete synóm ženicha, dokudž s nimi jest ženich, kázati se postiti? L5,35 Ale přijdúť dnové, když odjat bude ot nich ženich, tehdyť se budú postiti v těch dnech.“ L5,36 Pravieše také i podobenstvie k nim, že žádný záplaty od rúcha nového nepřišívá k rúchu vetchému, jinak i nové roztrhuje, a vetchému nepříslušie záplata od nového. L5,37 A žádný nevlévá vína nového v sudy staré, jinak víno nové rozpučí sudy a samo vyteče a sudové zhynú. L5,38 Ale víno nové v sudy nové má lito býti a obé bude zachováno. L5,39 Žádný také, když pie staré, ne ihned zechce nového, ale dieť: Staré lepšie jest.

Kapitola VI.

L6,1 I stalo se jest druhý den svátku, jenž byl větší než první, když šel Ježíš přes obilé, trhali učedlníci jeho klasy a jedli vymínajíce rukama. L6,2 Tehdy někteří z zákoníkóv praviechu jim: „Co činíte, ješto neslušie toho činiti v soboty?“ L6,3 Odpověděv Ježíš řekl jim: „Aniž ste toho čtli, co jest učinil David, když jest lačněl on i ti, kteříž s ním byli? L6,4 Kterak všel do domu božieho a chleby posvátné vzal a jedl a dal těm, kteří s ní byli, jichžto neslušelo jiesti, jediné toliko kněžím?“ L6,5 I pravieše jim, že jest syn člověka pánem také i soboty.

L6,6 I stalo se opět v jinú sobotu, když všel do školy a učil, i byl tu člověk a ruka jeho pravá bieše uschlá. L6,7 I šetřili mistři a zákoníci, uzdravil li by v sobotu, aby nalezli, odkud by jej obžalovali. L6,8 Ale on věděl myšlenie jich i vece člověku, kterýž měl ruku uschlú: „Vstaň a stuoj u prostředku!“ A

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety a 8 měsíci; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).