reptali mistři a zákonníci řkúce, že tento hřiešníky přijímá a jie s nimi. L15,3 I povědě k nim podobenstvie toto řka: L15,4 „Který z vás člověk, jenž má sto ovec, a ztratí li jednu z nich, však nechá devadesáti devieti na púšti a jde k té, kteráž zahynula, dokudž by jie nenalezl? L15,5 A když nalezne ji, vloží na ramena svá raduje se. L15,6 A přijda domuov, svolá přátely a súsedy řka jim: Spoluradujte se se mnú, neb sem nalezl ovci svú, kteráž byla zahynula. L15,7 Pravímť vám, že tak bude radost v nebi nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím viece než nad devadesáti devieti spravedlivými, kteří nepotřebují pokánie.“
L15,8 „Anebo která žena, majíci zlatých deset, a ztratí li zlatý jeden, však zažže svieci a zpřemietá ty věci, které v domu sú, a hledá pilně, dokudž nenalezne? L15,9 A když nalezne, svolá přietelkyně a súsedy řkúci: Spoluradujte se se mnú, neb sem nalezla zlatý, který sem byla ztratila. L15,10 Takť, pravím vám, radost bude anjelóm božím nad jedniem hřiešníkem pokánie činícím.“
L15,11 I vece: „Člověk jeden měl dva syny. L15,12 I řekl mladší bratr z nich otci: Otče, daj mi diel statku, kterýž na mě slušie. I rozdělil jest jim statek. L15,13 A po nemnohých dnech shromaždiv všecky věci mladší syn, bral se jest do daleké vlasti a tu rozmrhal statek svuoj, živ jsa smilně. L15,14 A když všecko utratil, stal se jest hlad veliký v krajině té a on počal nuzen býti. L15,15 I odšel a přídržal se jednoho měštěnína vlasti té. I poslal jej do vsi své, aby pásl vepře. L15,16 I žádáše naplniti břicho své mlátem, kteréž vepři jedli, a žádný nedával jemu. L15,17 Tehdy on navrátiv se sám k sobě, řekl: Co otrokuov v domu otce mého hojnost mají chleba, a já tuto hladem mru! L15,18 Vstanu a puojdu k otci svému a diem jemu: Otče, shřešil sem proti nebi a před tebú L15,19 a jižť nejsem hoden slúti syn tvój, ale učiň mne jako jednoho z nájemníkóv tvých. L15,20 A vstav bral se jest k otci svému. A když ještě daleko byl, uzřev jej otec jeho, a milosrdenstvím hnut jest a přiběh padl jest na šíji jeho a políbil jeho. L15,21 I řekl jemu syn: Otče, shřešil sem proti nebi a před tebú a jižť nejsem hoden slúti syn tvój. L15,22 I řekl otec k služebníkóm svým: Rychle přineste rúcho prvnie a oblecte jej a dajte prsten na ruku jeho a obuv na nohy jeho L15,23 a přiveďte tele tučné a zabíte a budeme jiesti a hodovati, L15,24 neb tento syn muoj byl umřel, a obžil jest, zahynul byl, a nalezen jest. I počali hodovati. L15,25 Bieše pak syn jeho starší na poli. A když šel a přibližoval se k domu, uslyšal hudbu a zpievanie. L15,26 I povolal jednoho z služebníkóv, a otázal ho, co by to bylo. L15,27 A on řekl jemu: Bratr tvój přišel i zabil jest otec tvój tele tučné, že ho zdravého přijal. L15,28 I rozhněval se a nechtěl vjíti. Tehdy otec jeho vyšed, poče prositi ho. L15,29 A on odpověděv, řekl otci svému: Aj, toliko let slúžím tobě a nikdy sem přikázanie tvého nepřestúpil, a nikdy si mi nedal kozelce, abych s přáteli svými hodoval. L15,30 Ale když syn tento tvuoj, ješto sežral statek svuoj s nevěstkami, přišel, zabil si jemu tele tučné. L15,31 A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnú jsi a všecky věci mé tvéť sú. L15,32 Ale hodovati a radovati sem se musil, neb bratr tvuoj tento byl umřel, a ožil jest, zahynul byl, a nalezen jest.“
Kapitola XVI.
L16,1 Pravieše pak i učedlníkóm svým: „Člověk jeden bieše bohatý, jenž měl vladaře, a ten obžalován jest před ním, jako by rozmrhal statek jeho. L16,2 I povolal ho a řekl jemu: Co to slyším o tobě? Vydaj počet vladařstvie tvého, neb již nebudeš moci vládnúti. L16,3 I vece vladař sám v sobě: Co učiním, neb pán mój odjímá ode mne vladařstvie? Kopati nemohu, žebrati se stydím. L16,4 Viem, co učiním, aby když budu zbaven vladařstvie, přijali mě do svých domuov. L16,5 Protož povolav jednoho
