lidi přebývajície v Jeruzalémě? L13,5 Nepravímť vám, ale nebudete li pokánie činiti, všickni též zahynete.“
L13,6 I pověděl toto podobenstvie: „Člověk jeden měl dřevo fíkové vsazené na vinnici své i přicházel, hledaje ovoce na něm, a nenalézal jest. L13,7 I řekl k vinaři vinnice: Aj, tři léta jsú, jakž přichodím, hledaje ovoce na tomto dřevě fíkovém, a nenalézám. Protož podetniž je, i proč tak zemi zaměstknává? L13,8 A odpověděv on, řekl jemu: Pane, ponechajž ho i tohoto léta, ažť je okopám a ohnojím, L13,9 a zdaliť by neslo ovoce; pakliť neponese, potom podetneš je.“
L13,10 I bieše uče v školách jich v sobotu. L13,11 A aj, žena, kteráž měla nemoc od ducha osmnácte let a byla skloněna, aniž mohla vzhuoru patřiti. L13,12 Kterúžto když uzřel Ježíš, povolal jie k sobě a řekl jie: „Ženo, propuštěna si od své nemoci.“ L13,13 I vložil na ni ruce a ihned zdvihla se jest a velebila boha. L13,14 Tehdy knieže školnie otpověděv, hněvaje se, protože by v sobotu uzdravoval Ježíš, pravieše zástupu: „Šest dní jest, v nichž má děláno býti, protož v těch přicházejte a uzdravováni bývajte, ale ne v den sobotní.“ L13,15 A odpověděv Ježíš, řekl jest: „Pokrytče, jeden každý z vás v sobotu zdali neodvazuje osla svého nebo vola od jeslí a nevodí napájet? L13,16 Tato pak dcera Abrahamova, kterúž byl svázal satanáš již osmnácte let, což jest neměla býti rozvázána od tohoto svazku v den sobotní?“ L13,17 A když to pověděl, zastyděli sú se všickni protivníci jeho. A vešken lid radoval se ze všech věcí, kteréžto slavně dály se od něho.
L13,18 Protož pravieše: „Komu podobno jest královstvie božie a komu podobné je býti pomiením? L13,19 Podobno jest zrnu horčičnému, kteréžto vzem člověk, uvrhl do zahrady své i vzrostlo a učiněno jest v strom veliký a ptáci nebeští odpočívali sú na ratolestech jeho.“ L13,20 A opět řekl: „K čemu podobno pomiením býti královstvie božie? L13,21 Podobno jest kvasu, kterýžto vzemši žena, skryla je ve třech měřiciech múky, až i zkynulo všecko.“
L13,22 I chodil po městech a po kašteléch, uče a cestu čině do Jeruzaléma. L13,23 I vece jemu jeden: „Pane, málo li jest těch, ješto spaseni budú?“ A on řekl k nim: L13,24 „Snažte se vcházeti skrze těsnú bránu. Nebť pravím vám, že mnozí hledati budú vjíti, a nebudú moci. L13,25 A kdyžť vejde hospodář a zavře dveře, počnete vně státi a tlúci na dveře řkúce: Pane, otevři nám! A otpověda dieť vám: Neznámť vás, odkud ste. L13,26 Tehdy počnete řéci: Jiedali sme a píjeli sme před tebú a na rynciech našich si učil. L13,27 I dieť vám: Neznámť vás, odkud ste. Otejdětež ode mne, všickni činitelé nepravosti, L13,28 tamť bude pláč a škřípenie zubuov. Když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království božiem, a samy se vyhnány ven. L13,29 I přijdúť od východu a od západu, od puol noci i od poledne a budú odpočívati v království božiem. L13,30 A aj, jsúť poslední, kteří byli první, a sú první, kteří byli poslední.“
L13,31 V tu hodinu přistúpili někteří z zákonníkuov řkúce jemu: „Vyjdi a beř se odsud, neb Herodes chce tě zabiti.“ L13,32 I vece jim: „Jděte, povězte lišce té: Aj, vymietám ďábly a uzdravuji dnes a zajtra a třetieho dne skonám. L13,33 Ale však musím dnes a zajtra i pozajtří choditi, neb jest nelze proroku zahynúti kromě Jeruzaléma. L13,34 Jeruzaléme, Jeruzaléme, ješto morduješ proroky a kamenuješ ty, kteří k tobě bývají posláni, kolikrát sem chtěl shromažditi syny tvé jako pták ptáčata svá pod křídla, a nechtěl si! L13,35 Aj, opuštěn vám bude duom váš pustý. A pravímť vám, že neuzříte mne, až přijde, kdyžto diete: Požehnaný, jenž přišel ve jméno božie.“
Kapitola XIIII.
L14,1 I stalo se jest, když všel do domu jednoho kniežete zákonničieho v sobotu, aby jedl
