vymietám ďábly. L11,19 A jestliže já Belzebubem vymietám ďábly, synové vaši kým vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Pakli prstem božím vymietám ďábly, jistě přišloť jest mezi vás královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá sieni své, v pokoji sú všecky věci, kterýmiž vládne. L11,22 Pakli silnější než on přijda, přemuož jej, všecka oděnie jeho otejme, v něž jest úfal, a lúpeže jeho rozdělí. L11,23 Ktoť nenie se mnú, proti mněť jest, a kto nezbierá se mnú, rozptylujeť. L11,24 Když nečistý duch vyjde ot člověka, chodí po miestech suchých, hledaje otpočinutie, a nenalezna i die: Vrátím se do domu svého, odkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezne jej chvoštišti učištěný a ozdobený. L11,26 A tehdy jde a přijme k sobě jiných sedm duchuov horších sebe a vejdúc přebývají tam. I jsú poslednie věci člověka toho horšie prvních.“

L11,27 I stalo se jest, když to pověděl, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, řekla jemu: „Blahoslavený život, jenž tě jest nosil, a prsi, kterýchž jsi požíval!“ L11,28 A on řekl: „Zajisté tak jest, blahoslavení, kteříž slyšie slovo božie a ostřiehají jeho.“

L11,29 A když se zástupové sbiehali, poče praviti: „Pokolenie toto pokolenie nepravé jest, znamenie hledá, a znamenie jemu nebude dáno, jediné znamenie Jonáše proroka. L11,30 Neb jakož Jonáš byl jest za znamenie Ninivitským, takež bude i syn člověka pokolení tomuto. L11,31 Královna od poledne vstane na soud s mužmi pokolenie tohoto a odsoudí je, nebo jest přijela od končin země, aby slyšela múdrost Šalomúnovu, a aj, viece než Šalomún tuto. L11,32 Mužie ninivitští povstanú nad soud s pokolením tiemto a potupie je, nebo sú pokánie činili k kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tuto.“

L11,33 „Žádný nezažiehá sviece a v skrytě ji stavie ani pod kbelec, ale na sviecnu, aby ti, kteříž vcházejí, světlo viděli. L11,34 Sviece těla tvého jestiť oko tvé. Bude li oko tvé prosté, všecko tělo tvé bude světlé. A pakli bude nepravé, také tělo tvé tmavé bude. L11,35 Protož viz, aby světlo, kteréž jest v tobě, tmy nebyly. L11,36 Pakliť tělo tvé světlé bude, nemaje žádné částky temností, budeť světlé všecko a jako sviece světla osvietí tě.“ L11,37 A když jest otmluvil, prosil ho jeden zákonník, aby obědval u něho. A všed posadil se za stuol.

L11,38 Ale zákonník počal sám v sobě, za zlé maje, řéci: „Proč se neumyl před obědem?“ L11,39 I vece hospodin k němu: „Nynie, vy zákonníci, což zevnitř jest čieše a mísy, čistíte, ale což vnitř jest vašeho, plno jest lúpeže a nepravosti. L11,40 Blázni! Však ten, který jest učinil, což zevnitř jest, učinil jest také, což vnitř jest. L11,41 Ale však nad to nade vše dávajte almužnu, a aj, všecky věci čisté vám jsú. L11,42 Ale běda vám zákonníkóm, ješto desátky dáváte z máty a z rúty a ze všeliké zeliny, [a]text doplněný editorem[186]a] et lat. opúštiete soud a lásku boží. Tyto věci zajisté dlužni ste činiti a oněch neopúštěti. L11,43 Běda vám zákonníkóm, jenž milujete prvnie stolice v školách a pozdravovánie na trhu. L11,44 Běda vám, jenž ste jako hrobové, ješto nejsú zjevní, a lidé chodiece svrchu nevědie.“ L11,45 I odpověděv jeden z dospělých v zákoně, vece jemu: „Mistře, tyto věci pravě, jistě nám hanbu činíš.“ L11,46 A on vece: „I vám v zákoně dospělým běda, jenž obtěžujete lidi břemeny, kterých nésti nemohú, a sami jedniem prstem svým břemen se nedotýkáte. L11,47 Běda vám, ješto vzděláváte hroby proročské, a otcové vaši sú je zbili. L11,48 V jistotě svědčíte, že skutkóm otcuov vašich povolujete, neb zajisté oni sú je zmordovali, ale vy zděláváte hroby jich. L11,49 Protož i múdrost božie řekla jest: Pošliť k nim proroky a apoštoly a ty mordovati budú a budú puditi, L11,50 aby vyhledána byla krev všech prorokóv, kteráž vylita jest ot ustavenie světa, L11,51 od krve Abelovy až do krve Zachariášovy, jenž