Bible pražská, Lukášovo evangelium

Praha: [Tiskař Pražské bible], 1488. Österreichische Nationalbibliothek (Vídeň, Rakousko), sign. Ink 13.C.5, ff. 509v–525r. Editoři Kunertová, Helena (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Hlaváčová Svobodová, Andrea (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.), Voleková, Kateřina (Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.). Ediční poznámka

Edice vznikla s podporou dlouhodobého koncepčního rozvoje Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., RVO: 68378092.

Vznik edice byl podpořen výzkumným programem Strategie AV21 (Paměť v digitálním věku).

Při vzniku edice byly použity nástroje, které poskytuje Vokabulář webový (<https://vokabular.ujc.cas.cz>) v rámci výzkumné infrastruktury LINDAT/CLARIAH-CZ (<https://lindat.cz>) podporované Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (projekt č. LM2023062).

[Generovaný obsah]

svého a z celé duše své a ze všech mocí svých i ze všie mysli své a bližnieho svého jako se samého.“ L10,28 I řekl jemu Ježíš: „Právě si odpověděl, to čiň a živ budeš.“

L10,29 A on chtě se sám spravedliva učiniti, řekl k Ježíšovi: „A kto jest muoj bližní?“ L10,30 I vzezřev Ježíš vzhuoru, vece: „Člověk jeden sstupováše od Jeruzaléma do Jericho i upadl mezi lotry, kteříž zajisté jej oblúpili a zranivše odešli, odpolu živa nechavše. L10,31 I přihodilo se jest, že kněz jeden šel túž cestú, a uzřel jej, pominul jest. L10,32 Též i jáhen, když bieše podlé cesty a viděl jej, pominul. L10,33 Samaritán pak jeden cestu čině, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest. L10,34 A přiblíživ se, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína. A vloživ jej na hovado své, nesl do chléva a péči o něm měl. L10,35 Druhého pak dne vyňal dva penieze a dal chlévníkovi a řekl: „Péči měj o něm, a což koli nadto vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě. L10,36 Kto z těch tří zdá se tobě bližní býti tomu, ješto upadl mezi lotry?“ L10,37 A on řekl: „Ten, ješto učinil milosrdenstvie nad ním.“ I vece jemu Ježíš: „Jdiž i ty učiň též.“

L10,38 I stalo se jest, když sú šli, a on všel do jednoho hrádku a žena jedna jménem Marta přijala jej do domu svého. L10,39 A té bieše sestra jménem Maria, kterážto také zajisté sedieci podlé noh páně, poslúcháše slova jeho, L10,40 ale Marta pečliva bieše při častém posluhování. Kterážto stojéci i vece: „Pane, nenie li tobě péče, že sestra má opustila mě samu slúžiti? Protož řciž jie, ať mi pomuož.“ L10,41 A odpověděv řekl jie hospodin: „Marta, Marta, pečliva si a rmútíš se při mnohých věcech. L10,42 Zajisté jednohoť jest potřebie. Maria najlepší stránku vyvolila, kterážto nebude ot nie odjata.“

Kapitola XI.

L11,1 I stalo se jest, když byl na jednom miestě modle se a když jest přestal, řekl k němu jeden z učedlníkuov jeho: „Pane, nauč nás modliti se, jakož i Jan učil učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „Když se modlíte, řiekajte: Otče, osvěť se jméno tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 I otpusť nám hřiechy naše, neb i my odpúštieme všelikému vinníku našemu. I neuvoď nás u pokušenie.“

L11,5 I vece k nim: „Kto z vás bude mieti přietele a pójde li k němu o puol noci a die jemu: Přieteli, pójč mi tří chlebuov, L11,6 nebo přietel muoj přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych předložil před něho. L11,7 A on vnitř jsa, odpověděl by a řka: Nemutiž mne, neb sú již dveře zavřieny a dietky mé se mnú sú na loži, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on bude li trvati tluka, pravímť vám, že ačť nedá jemu vstana, protože jest přietelem jeho, ale však pro nezbednost jeho vstane a dá jemu, kolikož koli potřebuje. L11,9 I jáť pravím vám, proste a budeť vám dáno, hledajte a naleznete, tlucte a budeť vám otevřieno. L11,10 Neb každý, ktož prosí, béře, a ktož hledá, nalézá, a tomu, ktož tluče, bude otevřieno. L11,11 Kto pak z vás prosí otce za chléb, zdali kamene podá jemu? Aneb za rybu, zdali miesto ryby hada dá jemu? L11,12 Aneb prosil li by za vajce, zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož poněvadž vy jsúce zlí, umiete dobré věci dané dávati synóm svým, čím viece otec váš nebeský dá ducha dobrého těm, jenž ho prosie.“

L11,14 I bieše Ježíš vymietaje ďábelstvie a to bieše němé. A když vyvrhl ďábelstvie, mluvil jest němý. I divili sú se zástupové. L11,15 Ale někteří z nich praviechu: „V Belzebubu, kniežeti ďábelském, vymietá ďábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce ho, znamenie s nebe hledáchu ot něho. L11,17 Ale on, když uzřel myšlenie jich, řekl jim: „Každé královstvie samo v sobě rozdělené zpustne a duom na duom padne. L11,18 Protož jestliže i satanáš proti sobě jest rozdělen, kterak stane královstvie jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymietám

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 10 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).