kněžských i od mistruov a zabit býti a třetí den z mrtvých vstáti.
L9,23 I pravieše ke všem: „Ač kto chce po mně přijíti, zapři sám sebe a vezmi kříž svój na každý den a poď po mně. L9,24 Zajisté ktož bude chtieti život svuoj zachovati, ztratíť jej. A ktož ztratí život svuoj pro mne, zachováť jej. L9,25 Neb co jest prospěšno člověku, by vešken svět získal, a sám se zatratil a škodu sobě učinil? L9,26 Pak ktož se bude mnú styděti a mými řečmi, tiemť se syn člověka styděti bude, když přijde u velebnosti své a otcově i svatých anděluov. L9,27 Ale pravímť [vám]text doplněný editorem[143]vám] vobis lat. jistě, jsúť tuto někteří stojiece, ješto neokusie smrti, dokudž neuzřie královstvie božieho.“
L9,28 I stalo se jest po těch řečech jako po osmi dnech, i pojal Petra a Jakuba a Jana i vstúpil na horu, aby se modlil. L9,29 I učiněna jest, když se modléše, krása tváři jeho jinačejšie a oděv jeho [bielý]text doplněný editorem[144]bielý] albus et lat., stkvúcí. L9,30 A aj, dva mužie mluvili sú s ním. A biechu Mojžieš a Eliáš, L9,31 viděni s ním u velebnosti, a vypravovali sú o smrti jeho, kterúž měl vyplniti v Jeruzalémě. L9,32 Petr pak a ti, kteříž s ním byli, obtieženi biechu snem. A procítivše viděli velebnost jeho a dva muže, kteříž jsú stáli s ním. L9,33 I stalo se jest, když jsú otešli od něho, vece Petr k Ježíšovi: „Přikazateli, dobréť jest nám tuto býti. I udělajmež tuto tři stánky: tobě jeden, Mojžiešovi jeden a jeden Eliášovi,“ nevěda, co by mluvil. L9,34 A když on to mluvil, učiněn oblak i zastienil je i báli se. A když oni vešli do oblaku, L9,35 hlas stal se jest z oblaku řka: „Tentoť jest syn muoj milý, jeho poslúchajte.“ L9,36 A když se stal hlas ten, nalezen jest Ježíš sám. A oni sú mlčali a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí, které sú viděli.
L9,37 Stalo se jest pak druhého dne, když sú sstupovali s hory, potkal jej zástup mnohý. L9,38 A aj, muž z zástupu zvolal řka: „Mistře, prosím tebe, vzhlédni na syna mého, nebť jediného toho mám, L9,39 a aj, duch popadá jej a ihned zkřičí a porážie jej a lapá a sliní a s těžkostí odcházie od něho lomcuje jím. L9,40 I prosil sem učedlníkuov tvých, aby jej vyvrhli, a nemohli sú.“ L9,41 I odpověděl Ježíš, řekl jest: „Ó pokolenie nevěrné a převrácené, dokud budu u vás a dokud vás trpěti budu? Přiveď sem syna svého.“ L9,42 A když jest přistúpil, porazil jej ďábel a sápal jím. L9,43 I přimlúval duchu nečistému Ježíš a uzdravil jest dietě a navrátil je otci jeho.
L9,44 I divili se všickni velikosti božie, a když se všickni diviechu všem věcem, které jest činil, řekl k učedlníkóm svým: „Položte v srdcích svých řeči tyto, neb zajisté budúcie věc jest, aby syn člověka dán byl v ruce lidské.“ L9,45 A oni nepoznali slova toho a bylo jest skryto před nimi, aby nesrozuměli jemu. A báli se ho otázati o tom slovu.
L9,46 I vešlo jest v ně myšlenie, kto by z nich byl větší. L9,47 A on vida myšlenie srdce jich, pojav dietě, postavil je vedlé sebe L9,48 i vece jim: „Ktož koli přijme dietě toto ve jméno mé, měť přijímá. A ktož koli mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal. Nebo ktož jest menší mezi vámi všemi, tenť větší jest.“
L9,49 I odpověděv Jan, řekl: „Přikazateli, viděli sme jednoho, an ve jménu tvém ďábly vymietá, i bránili sme, neb nechodí po tobě s námi.“ L9,50 I vece k němu Ježíš: „Neroďte brániti, neb ktožť nenie proti nám, s námiť jest.“
L9,51 I stalo se jest, když se doplnili dnové přijetie jeho, a on byl tvář svú upřel, aby šel do Jeruzaléma. L9,52 Poslal jest i posly před tváří svú a jdúce vešli sú do města samaritánského, aby mu zjednali hospodu. L9,53 I nepřijali sú ho, neb tvář jeho byla jdúcieho do Jeruzaléma. L9,54 A když uzřeli učedlníci jeho Jakub a Jan, řekli sú: „Pane, chceš li, ať dieme, aby oheň sstúpil s nebe a spálil je, jakož učinil Eliáš?“ L9,55 A obrátiv se Ježíš, potresktal jich řka: „Neviete,
