člověk otci neb mateři: korban, jenž jest dar, kterýž kolivěk ze mne jest, tobě prospěje, Mc7,12 a viece nedopúštiete jemu ničehož učiniti otci svému neb mateři, Mc7,13 rozděrujíce slovo božie skrze vydánie vaše, kteréž vydali ste. A mnoho podobného takového činíte.“
Mc7,14 A zavolav opět zástupu, vece jim: „Slyšte mě všickni a rozumějte. Mc7,15 Nic nenie vně z člověka, a vcházeje do něho, jenž mohlo by člověka poškvrniti, ale kteréž z člověka pocházejí, tyť sú, jenž poškvrňují člověka. Mc7,16 Ač kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc7,17 A když všel bieše do domu od zástupu, otázachu jeho učedlníci jeho příslovie. Mc7,18 I vece jim: „Tak i vy neopatrní ste? Nerozumiete, že všecko zevnitř vcházeje v člověka, nemóže jeho poškvrniti, Mc7,19 nebo nevešlo jest v srdce jeho, ale v břich a u východu vycházie, vyčiščuje všecky pokrmy?“ Mc7,20 Vece pak, že kteréž z člověka vycházejí, tyť poškvrňují člověka, Mc7,21 neboť od vnitřnosti z srdce člověka zlá myšlenie pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy, Mc7,22 krádežové, lakomstvie, zlosynstva, lest, nestydatost, závist, oko zlé, rúhanie, pýcha, bláznovstvie; Mc7,23 všecko toto zlé od vnitřnosti pocházie a poškvrňuje člověka.
Mc7,24 A odtud vstav, odšel jest do končin tyrských a sidonských. A všed do domu, nižádný, nechtěl jest, aby věděl, a nemohl jest tajiti sě. Mc7,25 Nebo žena ihned když uslyšela jest o něm, jejiež dcera mějieše ducha nečistého, vešla jest a padla jest k nohám jeho, Mc7,26 nebo bieše žena pohanská, syrofeniská rodem. A prosieše jeho, aby diábelstvie vyvrhl ze dcery jejie. Mc7,27 Jenž vece jiej: „Nechaj prvé nasytiti sě […]text doplněný editorem[55]…] filios, non est enim bonum summere panem lat. synóv a nechati psóm.“ Mc7,28 A ona odpovědě a vece jemu: „I ovšem, pane, neboť i štěnci jedie pod stolem z střied dětí.“ Mc7,29 I vece jie: „Pro tuto řeč jdi, a vyšloť jest diábelstvie od dcery tvé.“ Mc7,30 A když odešla bieše do domu svého, nalezla jest děvečku, sedíci na loži, a diábelstvie vyšedše.
Mc7,31 A opět vyšed z končin tyrských, přišel jest přes Sidon k moři Galilejskému, kteréž jest mezi prostředními konci dekapolskými. Mc7,32 I přivedechu jemu hluchého a němého a prosiechu jeho, aby vložil jemu ruku. Mc7,33 A pochopiv jeho z zástupu súkromě, vpustil jest prsty své v uši jeho a vyplinuv dotekl jest sě jazyka jeho, Mc7,34 a vzezřev v nebe, zalkal jest a řekl jest: „Effeta!“, jenž jest: „Otevři sě!“ Mc7,35 A ihned otevřele sta sě uši jeho a rozvázán jest svazek jazyka jeho a mluvieše právě. Mc7,36 A přikázal jest jim, aby nikomu nepravili. Čímž pak viece jim přikazováše, tiem viece vypravováchu Mc7,37 a tiem viece diviechu sě řkúce: „Dobře všecko učinil jest. Hluchým kázal jest slyšeti a němým mluviti.“
VIII.
Mc8,1 Ve dnech těch opět, když zástup mnohý bieše s Ježíšem, aniž mějiechu, co by jedli, svolav učedlníky vece jim: Mc8,2 „Slitovávám sě na zástupy, nebo aj, již tři dni čekají mne, aniž mají, co jedli by. Mc8,3 A ač pustím je postné do domu svého, zhynú na cestě, nebo někteří z nich z daleka přišli sú.“ Mc8,4 I odpověděli sú jemu učedlníci jeho: „Odkud je kto tuto mohl by nasytiti chleby na púšti?“ Mc8,5 A otáza jich: „Koliko chlebóv máte?“ Jenž vecechu: „Sedm.“ Mc8,6 I přikázal jest zástupu siesti na zemi, a vzem sedm chlebóv, dieky čině lámal jest a dával jest učedlníkóm svým, aby přiložili, a přiložili sú zástupu. Mc8,7 A mějiechu rybiček málo, i ty dobrořečil jest a kázal jest přiložiti. Mc8,8 A jedli sú a nasyceni sú. A vzali sú, což zbylo bieše z otruskóv, sedm košóv. Mc8,9 Bieše pak, kteříž jedli jsú, jakožto čtyři tisíce lidí, a pustil jest je.
Mc8,10 A ihned vstúpiv na lodí s učedlníky svými, přišel jest do krajin
