kterýž nevezme stokrát tolikéž nynie v času tomto, domy a bratry a sestry a matery a otcě a syny a rolé s protivenstvími, a u věku budúciem život věčný. Mc10,31 Mnozí pak budú první poslední a poslední první.“
Mc10,32 Biechu pak na cestě vstupujíce do Jeruzaléma, a předcházieše je Ježíš a užasováchu sě a následujíce báchu sě. A přijem opět dvanádct, počal jest jim praviti, co bylo by jemu přijíštie, Mc10,33 nebo aj, vstupujeme do Jeruzaléma a syn člověka zrazen bude kniežatóm kněžským a mistróm a starším a potupie jeho smrtí a vydadie jeho pohanóm Mc10,34 a posmievati sě budú jemu a uplijí jeho a bičovati budú jeho a zabijí, a třetí den vstane.
Mc10,35 A přistúpie k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, řkúce: „Mistře, chceme, aby což kolivěk prosili bychom, učinil by nám.“ Mc10,36 A on vece jim: „Co chcete, ať učiním vám?“ Mc10,37 A řekli sú: „Daj nám, aby jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli bychom v slávě tvé.“ Mc10,38 Ježíš pak vece jim: „Neviete, co prosili byšte. Móžete li píti kalich, kterýž já píti mám, anebo křstem, kterýmž já křstím sě, křstíti sě?“ Mc10,39 A oni řekli sú: „Móžeme.“ Ježíš pak vece jim: „Kalich zajisté, kterýž já piem, píti budete a křstem, kterýmž já křstím sě, křstíti sě budete. Mc10,40 Seděti pak na pravici mé nebo na levici mé nenie mé dáti vám, ale kterýmž připraveno jest.“ Mc10,41 A uslyševše to desět, rozhněvali sú sě o Jakubovi a Janovi. Mc10,42 Ježíš pak zavolav jich, vece jim: „Viete li, že ti, kteříž vidie sě vládnúti pohany, panují jim a kniežata jich moc mají nad nimi? Mc10,43 Ne tak pak jest u vás, ale ktož kolivěk chtěl by býti větší, buď přisluhač váš. Mc10,44 A kterýž chtěl by v vás první býti, bude všech sluha. Mc10,45 Nebo i syn člověka nepřišel jest, aby slúženo bylo jemu, ale aby slúžil a dal duši svú na vykúpenie za mnohé.“
Mc10,46 I přijidechu do Jericho. A vycházejícieho jeho z Jericho a učedlníkóv jeho a mnohého množstvie, syn Timeóv Bartimeus slepý sedieše podlé cesty žebře. Mc10,47 Kterýžto když uslyšel bieše, že Ježíš Nazaretský jest, počal jest volati a řéci: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,48 A pohrožováchu jemu mnozí, aby mlčal. A on mnohem viece voláše: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,49 A stoje Ježíš kázal jest jeho zavolati. I zavolachu slepého řkúce jemu: „Pravoumný buď, vstaň, voláť tě.“ Mc10,50 Kterýž povrh rúcho své, vyskočiv přišel jest k němu. Mc10,51 A odpověděv Ježíš, vece jemu: „Co chceš, ať učiním tobě?“ Slepý pak vece jemu: „Mistře, ať vidím.“ Mc10,52 Ježíš pak vece jemu: „Jdi, viera tvá tě zdráva učinila jest.“ A ihned viděl jest a následováše jeho na cestě.
XI.
Mc11,1 A když přibližováše sě Jeruzalému a Betaní k hoře Olivetské, poslal jest dva z učedlníkóv svých Mc11,2 a vece jim: „Jděte do hrádku, kterýž jest proti vám, a ihned vejdúce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl jest, rozvěžte a přiveďte je. Mc11,3 Ač kto vám řekl by: Co činíte?, řcete, že pánu potřebné jest, a ihned je pustí sěm.“ Mc11,4 A odšedše nalezli sú oslátko přivázané před dveřmi vně na rozcestí a rozvazují je. Mc11,5 A někteří tu stojících vecechu jim: „Co činíte rozvazujíce oslátko?“ Mc11,6 Kteříž řekli sú jim, jakož přikázal bieše jim Ježíš, a pustili sú jim. Mc11,7 I přivedli sú oslátko k Ježíšovi a vložili sú na ně rúcha svá a vsědl jest na ně. Mc11,8 Mnozí pak rúcha svá stlali sú na cestě, jiní pak větvie sěkáchu s stromóv a stláchu na cestě. Mc11,9 A kteříž předcháziechu a kteříž následovachu, voláchu řkúce: „Spas nás! Požehnaný, kterýž přišel jest ve jméno páně, Mc11,10 dobrořečené, kteréž přišlo jest, královstvie otcě našeho Davida. Spas nás na výsostech!“ Mc11,11 A
