všel jest do Jeruzaléma do chrámu. A obhléd všecky, když již bieše večernie hodina, vyšel jest do Betanie se dvanádcti.
Mc11,12 A jiného dne, když vyšel bieše od Betanie, lačněl jest. Mc11,13 A když uzřel bieše zdaleka fík listie mající, přišel jest, ač co snad nalezl by na něm. A když přišel bieše k němu, nic nenalezl jest, jediné listie, nebo nebieše čas fíkóv. Mc11,14 A odpověděv vece jemu: „Již viece na věky žádný ovoce z tebe nejez!“ A slyšiechu učedlníci jeho.
Mc11,15 I přišli sú do Jeruzaléma. A když vešli biechu do chrámu, počal jest vymietati prodávajície a kupujície z chrámu a stoly peněžníkóv a stolice prodávajících holubice podvrátil jest. Mc11,16 A nedopustieše, aby kto přenesl osudie přes chrám, Mc11,17 i učieše je řka: „Však psáno jest, že dóm mój dóm modlitebný slúti bude všem pohanóm, vy pak učinili ste jej jeskyní lotróv.“ Mc11,18 To uslyševše kniežata kněžská a mistři, hledáchu, kterak jeho zatratili by, nebo báli sú sě jeho, nebo vešken zástup divieše sě nad učením jeho. Mc11,19 A když večer učiněn bieše, vycháziechu z města.
Mc11,20 A když ráno jdiechu, uzřeli sú fík suchý učiněný od kořene. Mc11,21 A rozpoměnuv sě Petr, řekl jest jemu: „Mistře, aj, fík, kterémuž zlořečil si, usechl jest.“ Mc11,22 A odpověděv Ježíš, vece jim: „Mějte vieru boží. Mc11,23 Jistě pravím vám, že ktož kolivěk řekl by této hoře: Zdvihni sě a pusť sě do moře, a nepochybil by v srdci svém, ale věřil by, že což kolivěk řekl by: Staň se, stane sě jemu. Mc11,24 Protož pravím vám, všecko, což kolivěk modléce se prositi budete, věřte, že vezmete, a přijde vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, odpusťte, ač co máte proti někomu, aby i otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustil vám hřiechy vaše. Mc11,26 A pakli vy neodpustili byšte, aniž otec váš, jenž v nebesiech jest, odpustí vám hřiechóv vašich.“
Mc11,27 I přijidechu opět do Jeruzaléma. A když chodieše v chrámě, přistúpichu k němu najvyšší kněžie a mistři a starší Mc11,28 a vecechu jemu: „V které moci toto činíš? A kto tobě dal jest tuto moc, aby toto činil?“ Mc11,29 Ježíš pak odpověděv, vece jim: „Otáži vás i já jednoho slova a odpovězte mně, a poviem vám, v které moci toto činil bych. Mc11,30 Křest Janóv z nebe li bieše, čili z lidí? Odpovězte mně!“ Mc11,31 A oni mysléchu s sebú řkúce: „Ač řekli bychom: Z nebe, die: Proč nevěřili ste jemu? Mc11,32 Ač řekneme: Z lidí, bojíme sě lidu.“ Nebo všickni mějiechu Jana, že jistě prorok byl by. Mc11,33 A odpověděvše vecechu Ježíšovi: „Nevieme.“ A odpověděv Ježíš, vece jim: „Aniž pravím vám, v které moci toto činím.“
XII.
Mc12,1 A počal jest jim v příslovích mluviti: „Vinnici vzplodil jest člověk a obklíčil jest plotem a vykopal jest jámu a ustavil jest věži a posadil jest ji kopáči a na pút šel jest. Mc12,2 A poslal jest k kopáčóm v čas sluhu, aby od kopáčóv vzal z užitku vinnice. Mc12,3 Kteříž pochopivše jeho, zbili sú a pustili sú prázdna. Mc12,4 A opět poslal jest k nim jiného sluhu a toho na hlavě ranili sú a haněními zamútili sú. Mc12,5 A opět jiného poslal jest a toho zabili sú a mnohé jiné, některé tepúce, některé pak zabíjejíce. Mc12,6 Ještě pak jednoho maje syna najmilejšieho, i toho poslal jest k nim najposlé řka, neb snad styděti sě budú syna mého. Mc12,7 Kopáčové pak řekli sú vespolek: Tentoť jest dědic, poďte, zabíme jeho a naše bude dědičstvie. Mc12,8 A pochopivše jeho, ven z vinnice vyvrhli sú a zabili sú. Mc12,9 Protož co učiní pán vinnice? Přijde a zatratí kopáče a dá vinnici jiným. Mc12,10 Ani písma toho čtli ste: Kámen, kterýž zavrhli sú staviece, ten učiněn jest v hlavu úhla, Mc12,11 od pána učiněno jest toto a jest divné v očí našich?“ Mc12,12 A hledáchu jeho držeti, i báli sú sě zástupu, nebo poznali sú, že k nim příslovie toto řekl by. A opustivše jeho, odešli jsú.
Mc12,13 I poslachu k němu někteří z zákonníkóv
