brzce, nenalezl vás spících. Mc13,37 Což pak pravím vám, všem pravím: Bděte!“

XIIII.

Mc14,1 Bieše pak hod beránka a přesnice po dvú dní a hledáchu najvyšší kněžie a mistři, kterak by jeho lstivě drželi a zabili. Mc14,2 Vecechu pak: „Ne ve dni svátečniem, aby snad hřmot nebyl v lidu.“

Mc14,3 A když bieše v Betaní v domu Šimona malomocného a sedieše, přišla jest žena, majíci alabastr masti nardové drahé. A zlámavši alabastr, vylila jest na hlavu jeho. Mc14,4 Biechu pak někteří hněvivě nesúce a mezi sebú sami řkúce: „I co ztráta masti této stala sě jest? Mc14,5 Nebo mohla jest mast tato prodána býti viece nežli za tři sta peněz a dána býti chudým.“ A škřípiechu na ni. Mc14,6 Ježíš pak vece: „Nechajte jie, co těžci ste jiej? Dobrý skutek učinila jest nade mnú. Mc14,7 Nebo vždycky chudé máte s vámi, a když chtěli byšte, móžete jim dobře učiniti, mne pak ne vždy mieti budete. Mc14,8 Což měla jest, to učinila jest, předešla jest mazati těla mého ku pohřebu. Mc14,9 Jistě pravím vám, kdež kolivěk kázáno bylo by čtenie toto ve všem světě, a že učinila jest toto, praveno bude na památku jejie.“

Mc14,10 A Judas Škariotóv, jeden ze dvanádcti, odšel jest k najvyšším kněžím, aby zradil jeho jim. Mc14,11 Kteříž uslyševše radovali sú sě a slíbili sú jemu penieze dáti. I hledáše, kterak jeho podobně zradil by.

Mc14,12 A první den přesnic, když beránek obětováchu, vecechu jemu učedlníci: „Kam chceš, pójdeme a připravíme tobě, aby jedl beránka?“ Mc14,13 I posla dva z učedlníkóv svých a vece jim: „Jděte do města a postřetneť vás člověk, lahvici vody nesa, následujtež jeho, Mc14,14 a kamž kolivěk všel by, řcete pánu domu, že mistr die: Kde jest večeřadlo mé, kdež beránka s učedlníky mými jiesti budu? Mc14,15 A on ukážeť vám večeřadlo veliké, připravené a tu připravte nám.“ Mc14,16 I odešli sú učedlníci jeho a přišli sú do města a nalezli sú, jakož bieše řekl jim, a připravili sú beránka. Mc14,17 Večera pak učiněného, přišel jest se dvanádcti. Mc14,18 A sedícím jim a jedúcím vece Ježíš: „Jistě pravím vám, že jeden z vás mě zradí, kterýž jie se mnú.“ Mc14,19 A oni počali sú mútiti sě a řéci rozdielně: „Zdali já?“ Mc14,20 Jenž vece jim: „Jeden ze dvanádcti, kterýž vtýká se mnú ruku do mísy. Mc14,21 A syn člověka zajisté jde, jakož psáno jest o něm. Běda pak člověku tomu, skrze kteréhož syn člověka zrazen bude. Dobré bylo by jemu, aby narozen nebyl člověk ten.“

Mc14,22 A jedúcích jich, vzal jest Ježíš chléb a dobrořečil jest, lámal jest a dal jest jim a řekl jest: „Vezměte, totoť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, dieky čině, dal jest jim a pili sú z něho všickni. Mc14,24 I vece jim: „Totoť jest krev má nového svědečstvie, kteráž za mnohé vylita bude. Mc14,25 Jistě pravím vám, že již nebudu píti z tohoto plodu révu až do dne toho, když to píti budu nové v království božiem.“

Mc14,26 A piesen řekše, vyšli sú na horu Olivetskú. Mc14,27 I vece jim Ježíš: „Všickni vy pohoršíte se nade mnú v tuto noc. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře a rozptýleny budú ovce stáda. Mc14,28 Když pak vstanu, předejdu vás do Galilee.“ Mc14,29 Petr pak vece jemu: „A ač všickni pohoršili by sě, ale ne já.“ Mc14,30 I vece jemu Ježíš: „Jistě pravím tobě, že dnes v noc tuto, prvé nežli kokot dvakrát hlas dal by, třikrát mne máš zapřieti.“ Mc14,31 A on viece mluvieše: „A ač musil bych spolu umřieti s tebú, nezapřím tebe.“ Též pak i všickni vecechu.

Mc14,32 I přišli sú do poplužie, jemuž jméno Gethsemany. I vece učedlníkóm svým: „Sěďte tuto, doniž modliti sě budu.“ Mc14,33 A přijal jest Petra a Jakuba a Jana s sebú a počal jest lekati sě a teskliti. Mc14,34 I vece jim: „Smutna jest duše má až do smrti. Čekajte tuto a bděte se mnú.“ Mc14,35 A když odšel bieše maličko, padl jest na zemi a modléše sě, aby ač státi sě mohlo by, odešla by od něho hodina. Mc14,36 A řekl jest: „Abba, otče, všecko mohutné jest tobě,