duchu nečistém, Mc5,3 kterýž búdu mějieše v hrobiech, a ani řetězy kto jeho možieše svázati. Mc5,4 Nebo často púty a řetězy svázán jsa, roztrhl bieše řetězy a púta zetřel bieše, a nižádný nemožieše jeho skrotiti. Mc5,5 A vždycky v noci i ve dne v hrobiech a na horách bieše, volaje a tluka sě kamením. Mc5,6 Vida pak Ježíše zdaleka, běžal jest a klaněl sě jest jemu. Mc5,7 A volaje hlasem velikým, řekl jest: „Co mně a tobě, Ježíši, synu boha najvyššieho? Zaklínám tě skrze boha, aby mne netrápil.“ Mc5,8 Vece pak jemu: „Vyndi, duše nečistý, od člověka!“ Mc5,9 A otáza jeho: „Které tobě jméno jest?“ A vece jemu: „Tma jméno jest mně, nebo mnozí sme.“ Mc5,10 A prosieše jeho mnoho, aby nevyháněl jeho z krajiny. Mc5,11 Bieše pak tu podlé hory stádo vepřóv, pasa sě na roléch. Mc5,12 A prosiechu jeho duchové řkúce: „Pusť nás do vepřóv, ať do nich vejdeme!“ Mc5,13 A požičil jest jim ihned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí vešli jsú u vepře a velikú brzkostí stádo vpadlo jest do moře, nebo biechu jakožto ke dvěma tisícoma, a udušeni sú v moři. Mc5,14 Kteříž pak pasiechu je, utekli sú a zvěstovali sú do města a na rolé. A vyšli sú viděti, co bylo by účinku. Mc5,15 A přišli sú k Ježíšovi a uzřechu toho, kterýž ot diábelstvie trápen bieše, sedícieho, oblečeného a zdravé mysli, a báli sú sě. Mc5,16 A vypravili sú jim, kteříž viděli biechu, kterak učiněno bieše tomu, kterýž diábelstvie mějieše, i o vepřích. Mc5,17 A prositi jeho počali sú, aby vyšel od končin jich. Mc5,18 A když vstúpil bieše na lodí, počal jeho prositi, kterýž od diábelstvie trápen bieše, aby byl s ním. Mc5,19 Ježíš pak nedopustil jest jeho, ale řekl jest jemu: „Jdi do domu tvého k tvým a zvěstuj jim, kterak veliké tobě pán učinil by a slitoval by sě nad tebú.“ Mc5,20 A odšel jest a počal jest kázati v Dekapoli, kterak veliké učinil bieše jemu Ježíš, a všickni diviechu sě. Mc5,21 A když vstúpil bieše Ježíš na lodí opět na přievoz, sšel jest sě zástup mnohý k němu, a bieše podlé moře.
Mc5,22 A přišel jest k němu některý z kniežat sboru jménem Jairus, a uzřev jeho, padl jest k nohám jeho Mc5,23 a prosieše jeho mnoho řka, že dcera má na skončinách jest, poď, vlož ruku tvú na ni, ať spasena byla by. Mc5,24 A šel jest s ním a následováše jeho zástup mnohý a tisknieše jeho. Mc5,25 A žena, kteráž bieše v toku krve let dvanádct Mc5,26 a bieše mnoho trpěla od mnohých lékařóv a vydala bieše všecko své, aniž co prospěla bieše, ale viece huoře mějieše, Mc5,27 když uslyšala bieše o Ježíšovi, přišla jest v zástupě szadu a dotkla jest se rúcha jeho. Mc5,28 Nebo řekla bieše, že ač nebo rúcha jeho dotknu sě, zdráva budu. Mc5,29 A ihned uschla jest studnice krve jejie a učila jest tělem, že uzdravena byla by od rány. Mc5,30 A ihned Ježíš poznav v sobě samém moc, kteráž vyšla bieše z něho, obrátiv sě k zástupu, vece: „Kto dotekl sě jest rúcha mého?“ Mc5,31 I vecechu jemu učedlníci jeho: „Vidíš zástup tisknúcí tě a pravíš: Kto mne dotekl sě jest?“ Mc5,32 A obhlédáše viděti ji, kteráž to učinila bieše. Mc5,33 Žena pak bojéci sě a třesúci sě, vědúci, co stalo by sě v nie, přišla jest a padla jest před ním a pověděla jest jemu všicku pravdu. Mc5,34 Ježíš pak vece jie: „Dcero, viera tvá tě zdrávu učinila jest, jdi v pokoji a buď zdráva od rány tvé.“ Mc5,35 Ještě jeho mluvícieho, přišli sú poslové ke kniežeti sboru řkúce, že dcera tvá umřela jest, co viece trudíš mistra. Mc5,36 Ježíš pak uslyšev slovo, kteréž pravieše sě, vece kniežeti sboru: „Neroď báti sě, toliko věř!“ Mc5,37 A nedopustil jest nižádnému následovati sebe, jediné Petrovi a Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu. Mc5,38 I přišel jest do domu kniežete sboru a uzřel jest hřmot a plačície a pějície mnoho. Mc5,39 A všed vece jim: „Co mútíte sě a pláčete? Děvečka nenie mrtva, ale spí.“ Mc5,40 A posmieváchu
