moře puštěn byl by. Mc9,42 A ač horšila by tě ruka tvá, odřež ji, dobré jest tobě mdlému vjíti do života, nežli dvě ruce majíciemu jíti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,43 kdež črv jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,44 A ač noha tvá horší tě, utni ji, dobré jest tobě klécavému vjíti do života, nežli dvě noze majíciemu puštěnu býti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,45 kdež črv jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,46 Ač pak oko tvé horší tě, vyvrz je. Dobré jest tobě bezokému vjíti do královstvie božieho, nežli dvě oči majíciemu puštěnu býti do pekla ohně neuhasitedlného, Mc9,47 kdež črv jich neumře a oheň neuhasne. Mc9,48 Nebo každý oheň solen bude a každá obět solí solena bude. Mc9,49 Dobrá jest suol, a pakli suol neslaná byla by, v čem ji osolíte? Jmějte v vás suol a pokoj mějte mezi vámi.“
X.
Mc10,1 A odtud povstav, přišel jest do končin židovských za Jordán. A sešli sú se opět zástupové k němu, a jakož přivykl bieše, opět učieše je. Mc10,2 A přistúpivše zákonníci, otázachu jeho, slušie li mužovi ženu pustiti, pokúšejíce jeho. Mc10,3 A on odpověděv, vece jim: „Co vám Mojžieš přikázal jest?“ Mc10,4 Kteříž řekli sú: „Mojžieš přepustil jest knížku zapuzenie napsati a pustiti.“ Mc10,5 Kterýmžto odpověděv Ježíš, vece: „K tvrdosti srdce vašeho napsal jest vám přikázanie toto. Mc10,6 Od počátku pak stvořenie samce a samici učinil jest je buoh.“ Mc10,7 A řekl jest: „Proto opustí člověk otcě a máteř a přídržeti sě bude ženy své, Mc10,8 a budeta dva v těle jednom. A tak již nejsta dva, ale jedno tělo. Mc10,9 Protož což buoh spojil jest, člověk nerozlučuj.“ Mc10,10 A v domu opět učedlníci jeho o témž otázali sú jeho. Mc10,11 I vece jim: „Ktož kolivěk pustil by ženu svú a jinú pojal by, cizoložstvo učinil jest nad ní. Mc10,12 A ač žena pustila by muže svého a jinému vydala by sě, cizoloží.“
Mc10,13 A podáváchu jemu maličkých, aby dotekl sě jich. Učedlníci pohrožováchu podávajícím. Mc10,14 Kteréž když uzřel bieše Ježíš, hněvivě nesl jest a řekl jest jim: „Nechajte maličkých přijíti ke mně a nezabraňujte jim, nebo takových jest královstvie božie. Mc10,15 Jistě pravím vám, ktož kolivěk nepřijal by královstvie božieho jakožto maličký, nevejde do něho.“ Mc10,16 A objímaje je a vzkládaje ruce na ně, dobrořečieše je.
Mc10,17 A když všel bieše na cestu, předběh některaký, kolenem klek před ním, prosieše jeho řka: „Mistře dobrý, co činiti budu, abych život věčný přijal?“ Mc10,18 Ježíš pak vece jemu: „Co mě pravíš dobrým? Nižádný dobrý, jediné sám buoh. Mc10,19 Přikázanie znal jsi: necizolož, nezabíjej, nekraď, křivého svědečstvie neříkaj, lsti nečiň, cti otcě tvého a máteř tvú.“ Mc10,20 A on odpověděv, vece jemu: „Mistře, toto všecko zachoval sem od mladosti mé.“ Mc10,21 Ježíš pak popatřiv na něho, miloval jest jeho a řekl jest jemu: „Jednoho tobě nedostává sě: jdi, což kolivěk máš, prodaj a daj chudým a jmieti budeš poklad v nebi. A poď, následuj mě.“ Mc10,22 Kterýž zamútiv sě v slově, odšel jest truchleje, nebo bieše maje mnohá jměnie. Mc10,23 A obhléd Ježíš, vece učedlníkóm svým: „Kterak nesnadně, kteříž penieze mají, do královstvie božieho vejdú!“ Mc10,24 Učedlníci pak divili sě biechu v slově jeho. A Ježíš opět odpověděv, vece jim: „Synáčkové, kterak nesnadno jest doúfajícím v penieze do královstvie božieho vjíti! Mc10,25 Snáze jest velblúdovi skrze dieru jehelnú projíti nežli bohatému vjíti do královstvie božieho.“ Mc10,26 Kteříž viece diviechu sě, řkúce k sobě samým: „A kto móže spasen býti?“ Mc10,27 A vzezřev na ně Ježíš, vece jim: „U lidí nepodobné jest, ale ne u boha, nebo všecko podobné jest u boha.“
Mc10,28 A potom počal jest jemu Petr praviti: „Aj, my opustili sme všecko a následovali sme tě.“ Mc10,29 Odpověděv Ježíš vece: „Jistě pravím tobě, nižádný nenie, ktož opustil by dóm neb bratry neb sestry neb otcě neb máteř neb syny neb rolé pro mě a pro čtenie, Mc10,30
