brzce, nenalezl vás spících. Mc13,37 Což pak pravím vám, všem pravím: Bděte!“

XIIII.

Mc14,1 Bieše pak hod beránka a přesnice po dvú dní a hledáchu najvyšší kněžie a mistři, kterak by jeho lstivě drželi a zabili. Mc14,2 Vecechu pak: „Ne ve dni svátečniem, aby snad hřmot nebyl v lidu.“

Mc14,3 A když bieše v Betaní v domu Šimona malomocného a sedieše, přišla jest žena, majíci alabastr masti nardové drahé. A zlámavši alabastr, vylila jest na hlavu jeho. Mc14,4 Biechu pak někteří hněvivě nesúce a mezi sebú sami řkúce: „I co ztráta masti této stala sě jest? Mc14,5 Nebo mohla jest mast tato prodána býti viece nežli za tři sta peněz a dána býti chudým.“ A škřípiechu na ni. Mc14,6 Ježíš pak vece: „Nechajte jie, co těžci ste jiej? Dobrý skutek učinila jest nade mnú. Mc14,7 Nebo vždycky chudé máte s vámi, a když chtěli byšte, móžete jim dobře učiniti, mne pak ne vždy mieti budete . Mc14,8 Což měla jest, to učinila jest, předešla jest mazati těla mého ku pohřebu. Mc14,9 Jistě pravím vám, kdež kolivěk kázáno bylo by čtenie toto ve všem světě, a že učinila jest toto, praveno bude na památku jejie.“

Mc14,10 A Judas Škariotóv, jeden ze dvanádcti, odšel jest k najvyšším kněžím, aby zradil jeho jim. Mc14,11 Kteříž uslyševše radovali sú sě a slíbili sú jemu penieze dáti. I hledáše, kterak jeho podobně zradil by.

Mc14,12 A první den přesnic, když beránek obětováchu, vecechu jemu učedlníci: „Kam chceš, pójdeme a připravíme tobě, aby jedl beránka?“ Mc14,13 I posla dva z učedlníkóv svých a vece jim: „Jděte do města a postřetneť vás člověk, lahvici vody nesa, následujtež jeho, Mc14,14 a kamž kolivěk všel by, řcete pánu domu, že mistr die: Kde jest večeřadlo mé, kdež beránka s učedlníky mými jiesti budu? Mc14,15 A on ukážeť vám večeřadlo veliké, připravené a tu připravte nám.“ Mc14,16 I odešli sú učedlníci jeho a přišli sú do města a nalezli sú, jakož bieše řekl jim, a připravili sú beránka. Mc14,17 Večera pak učiněného, přišel jest se dvanádcti. Mc14,18 A sedícím jim a jedúcím vece Ježíš: „Jistě pravím vám, že jeden z vás mě zradí, kterýž jie se mnú.“ Mc14,19 A oni počali sú mútiti sě a řéci rozdielně: „Zdali já?“ Mc14,20 Jenž vece jim: „Jeden ze dvanádcti, kterýž vtýká se mnú ruku do mísy. Mc14,21 A syn člověka zajisté jde, jakož psáno jest o něm. Běda pak člověku tomu, skrze kteréhož syn člověka zrazen bude. Dobré bylo by jemu, aby narozen nebyl člověk ten.“

Mc14,22 A jedúcích jich, vzal jest Ježíš chléb a dobrořečil jest, lámal jest a dal jest jim a řekl jest: „Vezměte, totoť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, dieky čině, dal jest jim a pili sú z něho všickni. Mc14,24 I vece jim: „Totoť jest krev má nového svědečstvie, kteráž za mnohé vylita bude. Mc14,25 Jistě pravím vám, že již nebudu píti z tohoto plodu révu až do dne toho, když to píti budu nové v království božiem.“

Mc14,26 A piesen řekše, vyšli sú na horu Olivetskú. Mc14,27 I vece jim Ježíš: „Všickni vy pohoršíte se nade mnú v tuto noc. Nebo psáno jest: Bíti budu pastýře a rozptýleny budú ovce stáda . Mc14,28 Když pak vstanu, předejdu vás do Galilee.“ Mc14,29 Petr pak vece jemu: „A ač všickni pohoršili by sě , ale ne já.“ Mc14,30 I vece jemu Ježíš: „Jistě pravím tobě, že dnes v noc tuto, prvé nežli kokot dvakrát hlas dal by, třikrát mne máš zapřieti.“ Mc14,31 A on viece mluvieše: „A ač musil bych spolu umřieti s tebú, nezapřím tebe.“ Též pak i všickni vecechu.

Mc14,32 I přišli sú do poplužie, jemuž jméno Gethsemany. I vece učedlníkóm svým: „Sěďte tuto, doniž modliti sě budu.“ Mc14,33 A přijal jest Petra a Jakuba a Jana s sebú a počal jest lekati sě a teskliti. Mc14,34 I vece jim: „Smutna jest duše má až do smrti. Čekajte tuto a bděte se mnú .“ Mc14,35 A když odšel bieše maličko, padl jest na zemi a modléše sě, aby ač státi sě mohlo by, odešla by od něho hodina. Mc14,36 A řekl jest: „Abba, otče, všecko mohutné jest tobě,