Ježíže Krista. A také mnohé skrze svatý křest obracováše k Hospodinu.
To uslyšav ciesař Dioklecianus, přikázal milého svatého Erazima jieti a k sobě přivésti. A když přiveden byl svatý Erazim před Diokleciána, otázal jeho Dioklecián a řka: Co chceš býti a neb z kterého pokolenie neb rodu jsi? Milý svatý Erazim odpověděl a řka: Křesťan jsem a Boha, stvořitele všech věcí, vyznávám a svým srdcem věrně a právě miluji. I bieše také milý svatý Erazim netoliko myslí čistý, ale i tělem, nebo se píše o něm, že jest byl zróstu krásného a těla velmi ušlechtilého, tváři anjelské, očí jasných a krásných jakožto slunce, výmluvy dobré, nebo jeho řeč byla jest líbezná a beze všie přiekazy, svobodný a smělý beze všeho strachu. Směle ciesaři Diokleciánovi odpoviedaje. I řekl k němu ciesař: Přestaň řečí svých a obětuj bohuom mým, nebo zlú smrtí umřeš! Odpověděl svatý Erazim Diokleciánovi a řka: Ciesaři, nikoli toho neučiním, abych kameni, mosazi, dřievím nebo rytině jakežkoli obětoval, kterýmž ty sám jsi podoben. Ale obětujiť já obět Bohu živému, jenž jest učinil nebe i zemi, moře i všecky věci, kteréžto v nich jsú. Tomu já samému slúžím i duše má. Rozhněvav se ciesař prchlivostí velikú, přikázal jest služebníkuom svým, aby jej obnažili a beze všie milosti po všem těle jej mrskali.
A když tak již milý svatý Erazim umrskán byl, vzhlédl k nebi i řekl jest: Pane, Ježíši Kriste, jenž jsi cesta všech v tě věřících, dieky tobě vzdávám, že jsem k tomu přišel, což žádala duše má. Spomoz služebníku tvému, aby mne nepožřela smrtedlná propast. Tehdy ciesař řekl svatému Erazimovi: Erazime, vidím tě mládence krásného, odpusť mladosti tvé a obětuj bohuom mým. A dám já tobě zlato a střiebro a rúcho drahé nevymyšlené a učiním tě úředníkem a prvním na dvoře mém. Odpověděl jemu svatý Erazim: Hltavý vlče, svuodce věrných duší, tvoji darové neodlúčíť mne od lásky a milovánie mého Pána Ježíše Krista. Tvé zlato i tvé střiebro i rúcho tvé nevymyšlené buď s tebú na věčné zatracenie. Ale jáť mám oděv a rúcho drahé svatú vieru křesťanskú, kterúžto diábel, otec tvuoj, na mně porušiti ani poškvrniti nemóže. Protož ty pro své modloslužebenstvie musíš s otcem tvým diáblem hořeti na věky.
To uslyšav ciesař Dioklecianus, rozlítiv se prchlivostí a hněvem, kázal milého svatého Erazima dvěma mužuom po třikrát kyji a sochory jeho bíti tak ukrutně, aby jeho těla znáti nebylo. To když jsú lidé viděli, zkřikli hlasem velikým a řkúce: Ó, veliký zajisté jest Buoh křesťanský, jenž tak veliké moci a divy činí v tomto člověku. Ciesař řekl jest k lidu: Blúdíte a rozumu
