stránku poručil budúciemu jeho náměstku v celosti zachovati.
Potom kancléře svého povolal a kázal z své komory klenoty, knihy a jiné věci, kteréž jest měl, přinésti. A což by bylo k jednomu domu na jednoho hospodáře, to oddělil a přikázal zachovati náměstku svému a ostatek mezi chudé rozdati. A když ty všecky věci pořiedil, přijal jest s náboženstvím, jakož měl, svátosti křesťanské. Mnoho předpověděl budúcieho a vzdychaje ku Pánu Bohu řekl toto z žaltáře: Když přijdu a ukáži se před tváří Boha mého. A tak v pátek hodinu první umieraje řekl: V ruce tvé, pane, porúčím duši svú. Jehožto tělo pochováno od svatého Vofganka, biskupa řezenského, v kostele svaté Afry mučedlnice. Od narozenie léta božieho devět set sedmdesátého třetieho, léta svatého Oldřicha osmdesátého třetieho. V ty časy ciesaře Ota druhého.
Tuto se vypravuje život milého svatého Erazima
Stalo se jest veliké protivenstvie služebníkóm a křesťanóm božím od Diokleciána ciesaře, tak jest li že by kto nalezen byl a nechtěl by obětovati a klaněti se bohuom jeho, aby rozličnými mukami zahuben byl a shlazen s tohoto světa. To uslyšav milý svatý Erazim, vyšel jest z města Antiochí na jednu velikú a hustú púšť. Na kteréžto púšti přebýval jest viece nežli sedm let. Na huoře jedné jménem Libanus dnem i nocí modle se milému Pánu Bohu a mnohé divy čině. Pro jehožto zaslúženie milý Buoh všemohúcí pokrm z nebe po havránkovi posielal jest i také anjely své, kteřížto s ním mluviechu. Také rozličná zvěř přicházieše k jeskyni a k přiebytku jeho, padajíce k nohám jeho. I stal se jest hlas z nebe řkúci: Erazime, sstup dolóv a jdi do města svého. Ihned vstal jest a šel do města svého. Ale když sstupováše, mnozí lidé, kteřížto zlými a nečistými duchy trápeni byli, šli jsú proti němu. A on, milý svatý Erazim, vzkládáše ruce své na ně, diábly šeredné vyháněl a je ode všech neduhuov a nemocí uzdravoval. Ve jménu Pána Ježíže
