podál od města Allexandrí pět honuov. I sedl jest anjel boží prostředku jich a otevřela se nebesa nad nimi a množstvie anjelóv sstúpilo a stáli jsú vedlé nich. A viděvše je rytieři, báli se velmi. Tehdy anjel první řekl jest k nim: Nebojte se, anjeléť jsú zajisté boží. Tehdy poznali, že on také anjel boží jest. I řekli jsú anjelé k nim: Blahoslavení ste, že jste uvěřili Bohu svému. A protož zvěstujeme vám budúcie věci, kteréž přijdú vám. Třetí den zajisté hledáni budete a k králóm vedeni a súzeni budete. Ale nelekajte se, nebo Buoh s vámi jest a ostřiehá vás. A když to řekli anjelé, do nebes odešli.
Tehdy třetí den řekli jsú ciesařové k sobě: Co se vám zdá, co se stalo mužóm těm? My jsme utekli a nic jsme neučinili a jim, co se stalo, nevieme. I přikázali jsú jich rytieřóm hledati. A jdúce rytieři, nalezli je a viděvše je, poznali, že sú křesťané, i zvěstovali to ciesařóm. I přivolali jsú ciesařové jiných pět králuov, totižto Sabora, Maxima, Maximiána, Adriana, Tiberiána a řkúce: Vzkazujem vám, co se nám přihodilo, majíce boj proti Gadacenským a Eufratenským, vybrali jsme šestnácte tisíce mužuov a jeli jsme k boji. A bojiece se nepřátel, utekli jsme s sedmi tisíci a devět tisícóv na poli zuostalo. A bojujíce přemohli všecky nepřátely. A učiněni jsú křesťané. To uslyševše králové, velmi jsú se zlekli. Tehda ciesařové množstvie rytieřóv poslali, aby kázali k nim svatým přijíti.
Uslyšev to svatý Achacius, řekl k bratřím: Vstaňte, modlme se. Diábel zajisté bojuje proti nám. A položivše prach na hlavy své, modlili se řkúce: Bože nevýmluvné moci, jenž s nám dal skrze Ducha svatého poznánie, cestu spasenie věčného, nedaj nám upadnúti v osidlo nepřietele. Přiď, pane, a rač s námi býti a vysvoboď nás z rukú králuov těchto a zhas hněv jich. A když jsú se modlili, stal se jest hlas z nebe boží a řka: Slyšel sem modlitbu vaši. Neroďte se báti těch, ješto tělo zabijí, ale duše zabiti nemohú. Tehdy rytieři, kteří jsú byli posláni od ciesařóv, řekli k svatým rytieřóm, aby šli k králuom. A oni šli jsú, majíce naději ku Pánu Bohu. A když jsú přišli, viděvše je králové, plakali jsú z veliké lítosti, kterúž jsú k nim měli. I řekl jest ciesař Adrianus k svatým rytieřóm: Co jste zlého v nás shledali, že jste to učinili? I kto vás naučil opustiti bohy a uvěřiti v ukřižovaného? Ej, zda neviete, že moc máme živiti vás i mrtviti? Odpověděl svatý rytieř Achacius: Ó, králi, mýlíš se, by měl moc obživiti. Tělu smrt muožeš učiniti, ale duši zabiti a umrtviti sám Kristus muože a moc má. A vypravili jim všecky věci, kterak jsú uvěřili v Pána Jezu Krista a kterak skrze anjela nepřátely přemohli. Adrianus ciesař řekl: Skrze všecky bohy přísahám vám, neujdete z rukú mých a muky trpěti musíte, nebo věříte v Krista. Achacius, rytieř svatý, za všecky odpověděl a řka: Blahoslavení budeme, jest li že hodni budeme takových múk.
