svého dvoru, aby se každému právě dálo, duchovniemu i světskému, i ve všech jiných potřebách, že jemu žádný nemohl viny dáti. To jest zevnitř činil, ale vnitř vždy srdcem se modlil a na Boha pomněl. A tak zevnitř ukazoval se biskupem světským před lidmi zjevně, ale bázeň boží vnitř vždy při sobě mějieše. Zjevně ke cti svému kostelu a svým služebníkuom odieval se krásným rúchem, ale vnitř při svém těle měl žíni ostrú. Dobrotivý byl jiným, ale sobě tvrdý. Poctivé lože měl, krásné a lahodně ustlané, ale nikdy na něm neléhal, ale na rohoži neb na húni odpočíval. Tělo své jídlem, pitím, spaním a jinými potřebami skrovně obživoval, ale jiným hojně dával. Všecky skutky milosrdné činil tak bohatým, jako chudým, domácím pútníkóm, nemocným i zdravým, svobodným i vězňóm, duchovním i světským.
I stalo se jednu noc na Veliký čtvrtek, když svatý Oldřich odpočíval, hlas k němu takový přišed řekl: Ó, Oldřiše, věziž, že hosti mieti budeš. I probudil se a myslil sobě, co by to bylo. Opět přišel hlas k němu: Ó, Oldřiše, modlitby tvé a almužny Pánu Bohu jsú vzácny a on tebe dvěma předkoma tvým Fortunátovi a Alberonovi poručil, aby tobě dnes a potom přistáli, když svatú mši slúžiti budeš. A když nazajtřie u Veliký čtvrtek svatý Oldřich, mši slúže, u oltáře stál, mnozí lidé, tu při službě boží stojiece, viděli jsú svatého Oldřicha stojícieho u oltáře se dvěma biskupy prvé jmenovanými, ješto dávno byli s světa sešli, svatému Oldřichovi posluhujíce na svaté mši. A pravice boží ukázala se vedlé ruky svatého Oldřicha, když žehnal a kříže dělal na tělo božie. A když svatý Oldřich vedlé sebe ty svaté muže poznal a ti, kteříž při službě boží biechu, to tajemstvie božie viděli, aby chvály lidské v tom pominul, dokonav mši svatú, povolal všech k sobě a prosil, aby žádnému nepravili, což jsú viděli, dokavadž Pán Buoh jeho nevezme z tohoto světa.
Stalo se opět v jednu středu před Velikým čtvrtkem, u večer již na mrkánie šel svatý Oldřich cestú i chtěl otpočinúti při jednom domu vedlé cesty. V němžto v času žni anebo času vinobranie v tom domu lidé se shrnuli, ale jiné časy pust stál. I událo se svatému Oldřichovi vhlédnúti skulinú do toho domu, jakž jej duch na to vedl. I viděl a slyšal diábly, ani svuoj sněm mají a rokují. A mnozí, ani se chlubie a chválé z svých nešlechetností a z zlých činuov. Mezi kterýmižto vystúpil jeden diábel, spupně počal mluviti a řka: Já jsem lepší nad jiné všecky, nebo zjednal jsem, že papež tuto noc jednu pannu Bohu danú poškvrně, maje smělost zítra olej svatý a křižmo posvěcovati. Ej, toť máte znamenie. A ukázal jeden třevíc a řka: Tento jest zajisté třevíc té panny, kterážto již v loži leží, než pro některé pilné věci ještě papež jest nelehl.
