Mt12,26 A jestliže ďábel ďábla vymietá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tehdy stane královstvie jeho? Mt12,27 A já vymietám li ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdce vaši budú. Mt12,28 A pakli duchem božím ďábly vymietám, jistě přišloť jest mezi vás královstvie boží. Mt12,29 Nebo kterak kto muož do domu silného vjíti a jeho orudie pobrati, leč prvé svíže silného, a teprv duom jeho poplení? Mt12,30 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a kto nezbierá se mnú, rozptylujeť. Mt12,31 Protož pravím vám, všeliký hřiech i rúhanie bude lidem otpuštěno, ale duch rúhanie nebude otpuštěn. Mt12,32 A kto by kolivěk řekl slovo proti synu člověka, bude jemu otpuštěno. Ale kto by řekl slovo proti duchu svatému, nebude mu otpuštěno ani na tomto světě, ani na budúciem. Mt12,33 Aneb čiňte dřevo dobré a ovoce jeho dobré, aneb čiňte dřevo zlé a ovoce jeho zlé, neb zajisté po ovoci dřevo bývá poznáno. Mt12,34 Pokolenie hadové, kterak muožete dobré věci mluviti, poněvadž ste zlí? Neb z hojnosti srdce usta mluvie. Mt12,35 Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynášie dobré, a zlý člověk ze zlého pokladu vynášie zlé. Mt12,36 Protož pravím vám, že z každého slova prázdného, které mluviti budú lidé, vydadie z něho počet v den súdný. Mt12,37 Z řeči zajisté tvé spravedliv budeš učiněn a z řeči tvé budeš potupen.“
Mt12,38 Tehdy odpověděli jemu někteří z mistróv a zákoníkóv řkúce: „Mistře, chcme od tebe znamenie viděti.“ Mt12,39 Kterýžto odpovídaje vece jim: „Pokolenie zlé a cizoložné znamenie hledá, a znamenie jemu nebude dáno, jediné znamenie Jonáše proroka. Mt12,40 Neb jakož jest byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci, takť bude syn člověka v srdci země tři dni a tři noci. Mt12,41 Mužie ninivitští stanú na súdě s pokolením tiemto a potupie je, neb sú pokánie činili k kázaní Jonášovu, a aj, viece nežli Jonáš tuto. Mt12,42 Královna od poledne povstane na súdě s pokolením tiemto a potupí je, neb jest přijela od končin země, aby slyšela múdrost Šalomúnovu. A aj, viece nežli Šalomún tuto. Mt12,43 Když pak nečistý duch vyjde ot člověka, chodí po miestech suchých hledaje otpočinutie, a nenalezna. Mt12,44 Tehdy die: Navrátím se do domu svého, odkud sem vyšel. A přijda nalezne jej prázdný, chvoštišti vyčištěný a okrášlený. Mt12,45 Tehdy jde a přijme k sobě jiných sedm duchuov horších sebe a vejdúce přebývají tam; i bývají poslední věci člověka toho horšie nežli prvnie. Takť bude i tomuto pokolení najhoršiemu.“
Mt12,46 A když on ještě mluvíše k zástupuom, aj, matka jeho a bratřie stáli vně, žádajíce s ním mluviti. Mt12,47 I vece jemu jeden: „Aj, matka tvá i bratřie tvoji stojí vně hledajíce tebe.“ Mt12,48 A on otpoviedaje tomu, jenž mu pověděl, vece: „Která jest matka má a kteří sú bratřie moji?“ Mt12,49 A ztáh ruku svú na učedlníky své, i vece: „Aj toť, matka má a bratřie moji, Mt12,50 neb ktož koli činí vuoli otce mého, jenž jest v nebesiech, tenť jest bratr muoj i sestra i matka má.“
Kapitola XIII.
Mt13,1 V ten den vyšed Ježíš z domu, sedieše podlé moře. Mt13,2 I sešli sú se k němu zástupové mnozí, tak že vstúpiv na lodíčku, sedieše, a vešken zástup stáše na břehu. Mt13,3 I mluvil jest jim mnohé věci v podobenstvích řka: „Aj, vyšel jest ten, jenž rozsievá, aby rozsieval siemě své. Mt13,4 A když jest rozsieval, některá padla vedlé cesty, a přiletěli ptáci nebeští a szobali sú je. Mt13,5 Jiná pak padla v zemi skalnú, kdežto neměla země mnohé, a ihned vzešla sú, neb neměla hlubokosti země. Mt13,6 A když slunce vzešlo, uvadla, a že nemějíchu kořene, uschla sú. Mt13,7 Jiná pak padla v trnie, i zrostlo jest trnie a udusilo je. Mt13,8 A jiná padla v zemi dobrú i dala sú užitek, některé stý, některé šedesátý a jiné třidcátý. Mt13,9 Kto má uši k slyšení, slyš.“
Mt13,10 I přistúpivše učedlníci, řekli sú jemu:
