běda člověku tomu, skrze něhožto přijde pohoršenie. Mt18,8 Protož horší li tě ruka tvá aneb noha tvá, utniž ji a vrz ot sebe. Dobréť jest tobě do života vjíti mdlému a kulhavému nežli dvě ruce aneb dvě noze majíciemu uvrženu býti do věčného ohně. Mt18,9 A pakli oko tvé horší tě, vylup je a vrz je od sebe. Dobréť jest tobě s jedním okem do života vjíti nežli obě oce maje uvrženu býti do věčného ohně. Mt18,10 Viztež, abyšte nepotupovali jednoho z maličkých těchto. Nebť pravím vám, že anjelé jich v nebesiech vždycky vidie tvář otce mého, kterýž jest v nebesiech. Mt18,11 Nebť jest přišel syn člověka, aby spasil, což bieše zahynulo. Mt18,12 Co se vám zdá? Když by někto měl sto ovec a kdyby zblúdila jedna z nich, však opustí devadesáte devět [na horách]text doplněný editorem[147]na horách] in montibus lat. a jde hledati té, kteráž poblúdila? Mt18,13 A udá li se, že ji nalezne, zajisté pravím vám, že se radovati bude nad ní viece než nad devadesáti devieti, které sú nepoblúdily. Mt18,14 Takť nenie vuole před otcem vaším, kterýž jest v nebesiech, aby zhynul jeden z maličkých těchto.“
Mt18,15 „Jest li pak, že shřeší proti tobě bratr tvuoj, jdi a potreskci ho mezi sebú a mezi ním samým. Uposlechne liť tebe, získal si bratra svého. Mt18,16 A pakliť tebe neuposlechne, přijmiž k sobě jednoho aneb dva, aby v ustech dvú aneb tří svědkuov stálo každé slovo. Mt18,17 Pakliť jich neuposlechne, pověz obci. A pakliť obce neuposlechne, budiž tobě jako pohan a zjevný hřiešník. Mt18,18 Zajisté pravím vám, což koli svížete na zemi, budeť svázáno i na nebi, a což koli rozvížete na zemi, budeť rozvázáno i na nebi. Mt18,19 Opět pravím vám, že ač dva z vás svolíta se na zemi o všeliké věci, za kterúž by koli prosili, staneť se jim ot otce mého, kterýž jest v nebesiech. Mt18,20 Neb kte se zberú dva neb třie ve jménu mém, tuť sem já u prostřed nich.“
Mt18,21 Tehdy přistúpiv Petr, řekl jemu: „Pane, kolikrát shřeší bratr muoj proti mně, a odpustím jemu? Do sedmi li krát?“ Mt18,22 Řekl jemu Ježíš: „Nepravím tobě až do sedmikrát, ale až do sedmdesátikrát sedmkrát. Mt18,23 Protož podobno jest královstvie nebeské člověku králi, který chtěl počet klásti s služebníky svými. Mt18,24 A když počal počet klásti, podán jest jemu jeden, jenž dlužen bieše deset tisícuov centnéřuov. Mt18,25 A když neměl, odkud by zaplatil, kázal jej pán jeho prodati i ženu jeho i syny jeho i všecko, což jest měl, a zaplatiti. Mt18,26 I padl služebník ten, prosieše ho řka: Pohověj mi a všeckoť zaplatím tobě. Mt18,27 I slitovav se pán nad služebníkem tiem, propustil jej a dluh jemu otpustil. Mt18,28 A vyšed služebník ten, nalezl jest jednoho z spoluslužebníkóv svých, který bieše jemu dlužen sto peněz, a chopiv jej, hrdlováše se s ním řka: Zaplať, co si dlužen. Mt18,29 I padl jest spoluslužebník ten a prosil ho řka: Pohověj mi a všeckoť zaplatím tobě. Mt18,30 A on nechtěl, ale otšel jest a vsadil jej do žaláře, dokud by nezaplatil dluhu. Mt18,31 A vidúce spoluslužebníci, co se dálo, zamútili sú se velmi i přišli a pověděli pánu svému všecko, co se bieše stalo. Mt18,32 Tehdy povolal ho pán jeho a řekl jemu: Sluho nepravý, vešken dluh odpustil sem tobě, neb si mě prosil. Mt18,33 Však i ty měl se slitovati nad spoluslužebníkem tvým, jakožto i já slitoval sem se nad tebú. Mt18,34 I rozhněvav se pán jeho, dal jej katóm, dokudž by nezaplatil všeho dluhu. Mt18,35 Takť i otec muoj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých.“
Kapitola XIX.
Mt19,1 I stalo se jest, když dokonal Ježíš řeči tyto, bral se od Galilee a přišel do krajin judských za Jordán. Mt19,2 I šli sú za ním zástupové mnozí a uzdravoval je tam. Mt19,3 I přistúpili sú k němu zákoníci pokúšejíce ho a řkúce: „Slušie li člověku ženu pustiti pro kterú koli příčinu?“ Mt19,4 Kterýžto odpověděv vece jim: „Zdali ste nečtli, že ktož jest stvořil lidi od počátka, muže a ženu učinil jest je?“ A řekl: Mt19,5 „Protoť opustí člověk
