vzvolaju k tobě. Ps140,2 Zprav sě modlitva má jako zažženie v obezřeňú tvém, vzpodviženie rukú mú obět večernie. Ps140,3 Ulož, hospodine, strážu ustóm mým a dveřě obstúpenie rtóv mých. Ps140,4 Neschyliž srdcě mého v slova zlosti, k omluvením omluvenie v hřiešiech, s ľudmi čiňúcími zlost, a nebudu obcovati s jich vyvolenými. Ps140,5 Tresktati mě bude pravý u milosrďú a porokovati bude mně, ale olej hřiešných neutuční hlavy mé. Nebo ješče i modlitva má v dobréj libosti jich, Ps140,6 otlosováni sú přikličnáni skále súdcě jich. Uslyšie slova má, nebo mohli sú. Ps140,7 Jakožto tučnost země vyvřěla sě jest nad zeḿú, rozprášeny sú kosti našě podlé pekla. Ps140,8 Nebo k tobě, hospodine, hospodine, oči moji, v tě sem úfal, neotnos dušě mé. Ps140,9 Ostřěz mě ot osidla, ješto sú polékli mně, a ot pohoršenie dělajúcích zlost. Ps140,10 Padnú v sietku jeho hřiešní, jednostajně sem já, doňedž neminu.
CXLI.
Ps141,1 Ps141,2 Hlasem mým k hospodinu volal sem, hlasem mým k hospodinu modlil sem sě. Ps141,3 Vyľú v obezřěňú jeho modlitvu mú a zámutek mój přěd ním zvěstuju, Ps141,4 v hynuťú ze mě duchu mého, a ty si poznal stezky mé. Na téj cěstě, na niežto sem chodil, skryli sú osidlo mně. Ps141,5 Znamenávách na pravici a vidiech a nebieše, kto by mě poznal. Zhynul běh ote mne a nenie, kto by hledal dušě mé. Ps141,6 Volal sem k tobě, hospodine, řekl sem: „Tys nadějě má, diel mój v zemi živých.“ Ps141,7 Přizři ku prosbě mé, nebo ponížen sem přieliš. Vysvoboď mě ot stíhajúcích mě, nebo posíleni sú nad mě. Ps141,8 Vyveď [z ]text doplněný editorem[2036]z] de lat.strážě dušu mú ke zpovědi jmeni
