mnohých Řekuov. Takže Trojánští silně na Řeky tiskniechu.
A nedaleko od Hektora Polidamas zmužile bojováše proti Řekóm. Tehdy král Menelaus a Telamonus oddáta se na Polidama udatně; jehožto Telamonus, [kopím prudce uhodiv, s koně zrazi a král Menelaus a Telamonius,]text doplněný editorem[4]doplněno podle rukopisu KNM 25 D 11a snaživše se vší silú, takže Polidama jmú, jenž zlámav meč, bieše opěšal v boji. A sňavše přielbici s hlavy jeho, vedechu jej, chtiece poslati do stanuov řeckých. Ale Hektor, kterýžto nedaleko bieše v ta doby od Polidama, vida, co se jemu děje, hned jsa hněviv, oboři se na ně, kteříž biechu okolo Polidama, tepa, seka, i morduje, takže je rozrazi. A přitek k těm, ješto Polidama vediechu, na třidceti jich zabi. A jiní, bojiece se téhož, Polidama propustichu. A tak bude vysvobozen divnú mocí Hektorovú. – V ta doby král Epistrofus, král Menelaus a král Telamonus se všemi svými zástupy, strhše se v jeden hluk valný, náramně tak silně povstachu a udatně tiskniechu, že Trojánští obrátichu se na běh. Jakžkoli Hektor bieše mezi nimi a mnoho hrdinstva ukazoval, však takové síle opřieti se nemohli, neb biechu kuoň jeho pod ním zaklali. Avšak pěš se zmužile tak bránil, že naň nesměl ižádný tak udatně doskočiti. Nebo nevlastní Hektorovi bratřie, vidúce, že vojsko trojánské téměř přemoženo od Řekuov a Hektora nevidúc, stržechu se v jednu rotu, hledajíce jeho snažně u vojště řeckém, takže k němu pravú mocí ledva se dotrú k němu. Tu Dicadar, jeden z těch, Hektoruov bratr, hna na Palixena, jednoho urozeného z Řekóv, jenž na silném hynště sedieše, a udatně v něho kopím uhodiv, srazi jej doluov s koně. A pojem hynšt, i da jej Hektorovi, an pieškami rekovsky bojuje. Naňžto rychle Hektor vsěde – a tu se všickni bratřie jeho k němu přivinuchu a divy síly své nad Řeky ukázachu.
A v ta doby přihna Deifebus se vším vojskem svým, kteréž jemu bieše Hektor poručil, s tiem lidem z vlasti řečené Panonia, s jich tuhými lučištěmi a střelami přebřidkými, jimižto zstřieleli mnoho Řekuov. A sám Deifebus krále Tentram velmi v tvář postřeli. A tak nasta boj velmi vražedlný s obú stranú, neb Trojánští, kteříž biechu poběhli, ochřestavše se, udatně se zase vrátichu k boji. A když Teseus, Řek svrchu psaný, proti Trojánským tisknieše se vší svú rotú, tehdy Quintilenus, jeden nevlastní bratr Hektoruov, na Tesea se oboři, a jav jej, i chtieše zabiti. To vida Hektor, pokřiče, aby jemu nic nečinili, ale svobodna aby propustili, zpomenuv jako ctný muž na věrnú výstrahu jeho. A Teseus, poděkovav Hektorovi, k Řekóm se navráti. Mezi tiem přijěde k boji král Toas řecký s lidem z Kalcedoní a Filotes s ním. A tak král Toas hna na Kasibila, syna přirozeného krále Priamova, a tak ho silně kopím
