bratřie tak naň lítě sečiechu, že na něm rozrazichu štít a přielbici i oděnie zrušichu. A zvláště Toras, jich bratr starší, nemilostivě naň sečieše. Tehdy král Tenter, vida Monestea vévodu v poslední mři, rychle přispě jemu na pomoc. Ale Hektor, přihnav na Monestea i na krále Tentra, tak na ně poče silně sieci, že již oba před ním postúpašta. A vtom Telamon a Aiax s tisíci rytieři tisknú na Hektora, ale Hektor, rekovsky se jim bráně, zbi jich velmi mnoho. A mezi tiem král perský s pěti tisíci rytieři pod zprávú Paridovú přitěže a hrdinsky se v boj vrazi. A k tomu přihnachu jim zástupové trojánští proti Řekuom, takže přelitý boj nasta s uobú stranú, kdežto Trojánští v svém udatenství a zvlášť hrdinstvem Hektora tak Řeky statečně tepúce tiskniechu. A jich moci nemohúce odolati, Řekové musichu postúpiti. Neb jakož píše Dares, že v ta doby Hektor na tisíc lidu rytieřského z Řekóv zabil jest svú rukú kromě pomocníkuov svých.
A když Hektor sem i tam mezi řeckými vojsky seka i tepa, hánie, tu král Merion jeho utká před jedniem stanem. Jehož uzřev Hektor, vece k němu: „Nešlechetný zrádče! Jižt jest přišla hodina tvá, aby hodnú pomstu přijal za to, že s Patrokla směl unésti.“ A hnav na něho s kopím, sbuode jej statečně s koně. A hned Hektor, skočiv s koně doluov, stě hlavu jemu a chtieše tělo mrtvé z oděnie vyvléci. Ale Monesteus atenienský to zvěděv, pochopiv kopie, hna zmužile na Hektora, a on o tom nevědieše. Tu jej velmi pobuode, ale boje se náhlosti jeho, hned uteče od něho. A Hektor, čije se raněna, vyjěde z boje i káza sobě ránu opatrnému lékaři uvázati, aby z nie krev nešla. A ihned se zase vráti do boje a tu v svém hněvě zahubi mnoho Řekuov. A tak vojsko řecké by velmi zemdleno a uděšeno jeho velikú silú, že ižádný nesmějieše se proti němu postaviti, aniž králi Agamenovi bieše svoboda, by mohl přitáhnúti svým na pomoc.
A tak vojsko trojánské náramnú mocí na Řeky tisknieše, že dotavad postúpajíc před nimi, musichu mezi stany utéci. A tu Trojánští, zmužile vskočivše do jich stanuov jakožto vítězové, což naleznú, to vše poberú, oděnie, zlato, střiebro i jiné všecky nádoby, a to vše do Troje poslachu. Tenť jest zajisté byl den, v němž by se byl stal věčný konec všie válce, neb již by byli Trojánští prostě nad Řeky svítězili. Ale osudové, kteřížto činie z libých počátkuov zlé skonánie, tak mysl lidskú oslepie, že od toho vždy odvede, což by jich usúzení mohlo překaziti, a na to vždy zvede, což jsú oni uložili. A jak
