[375r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceIzaiáše proroka. A když otevřě knihy, nalezl jest miesto, kdež bieše psáno: L4,18 Duch páně nade mnú, protož mne jest pomazal, kázati chudým poslal mě, uzdravovati skrušené srdcem, L4,19 kázati jatým propuštěnie a slepým viděnie, vypustiti zlámané na propuštěnie, kázati léto páně vzácné a den otplacenie. L4,20 A když zaklopi knihy, vrátil jest sluzě i sěde[23]sěde] ſide rkp.. A všěch oči v sboru biechu naň patřiece. L4,21 I počě praviti k nim, že dnes naplnilo sě jest toto písmo v uších vašich. L4,22 A všickni jemu svědectvie vydáváchu a diviechu sě v sloviech milosti, kteráž pocháziechu z úst jeho, a praviechu: „Však tento jest syn Jozefóv.“ L4,23 I vecě jim: „Ovšem poviete mi toto podobenstvie: Lékaři, uzdrav sě sám! Kterak mnohé slýchali sme účinky v Kafarnaum, učiň i zde u vlasti tvé.“ L4,24 I vecě: „Věrně pravi vám, že nižádný prorok nenie vzácen u vlasti své. L4,25 V pravdě pravi vám, mnohé vdovy biechu ve dnech Eliášových v Izraheli, kdyžto bylo zavřěno nebe tři léta a šest měsiecóv, kdy sě bieše stal hlad veliký ve všie zemi, L4,26 a k nižádné z nich nebyl poslán Heliáš, jediné do Sarepty sidonské k ženě vdově. L4,27 A mnozí malomocní biechu v Izraheli za Elizea proroka, a nižádný z nich nenie očistěn, jediné Naaman syrský.“ L4,28 I naplněni jsú všickni v sboru hněvu, ty věci slyšiece. L4,29 A vstali sú a vyvrhli sú ho z města a vedli sú jej až na vrch hory, na niežto město jich bieše vzděláno, aby ho dolóv sstrčili, L4,30 ale on jda po prostředku jich, jdieše.
L4,31 I sstúpil jest do Kafarnaum, města galilejského, a tu jě učieše v soboty. L4,32 I diviechu sě v učení jeho, neb v moci bieše řěč jeho. L4,33 A v sboru bieše člověk, maje diábelstvie nečisté, i vzvola hlasem velikým L4,34 řka: „Nechaj, co nám a tobě, Ježíši Nazaretský? Přišel si zatratiti nás? Viem tě, jenž[24]jenž] quis lat., qui var. si svatý boží.“ L4,35 I vzla jemu Ježíš řka: „Oněměj a vyjdi ot něho!“ A když jej bieše povrhl diábel na prostřed, vyjide ot něho a nic jest jemu neuškodil. L4,36 I stal sě jest strach ve všěch a mluviechu spolu řkúce: „Které jest toto slovo, že v moci a v síle přikazuje nečistým duchóm, a vycházějí?“ L4,37 I rozhlašováše sě pověst o něm do všelikého miesta krajiny.
L4,38 A vstav Ježíš z sboru, všel jest do domu Šimonova. Ale svekrušě Šimonova držěna bieše velikými zimnicemi. I prosili sú jeho za ni. L4,39 A stoje nad ní, přikáza zimnici i ostala jest jie. A ihned vstavši, posluhováše jim. L4,40 A když slunce zajide, všickni, kteřížto mějiechu nemocné rozličnými neduhy, vodie[b]označení sloupcechu jě k němu. A on všěm rucě vzkládaje, uzdravováše jě. L4,41 A vycháziechu diábelstvie ot mnohých, křičiece a řkúce, že ty jsi syn boží. A treskce nedadieše jim mluviti, neb vědiechu ho býti Kristem.
L4,42 A když by den, vyšed jdieše na pusté miesto a zástupové hledáchu jeho. I přišli sú až k němu a zdržováchu jej, aby neotšel ot nich. L4,43 Jimž on vecě, že i jiným městóm musím zvěstovati královstvie božie, neb jsem proto poslán. L4,44 I bieše kážě v sbořiech galilejských.
V.
L5,1 I stalo sě jest, když sě zástupové valéchu k němu, aby slyšěli slovo božie, a on stáše podlé jezera Genezareth. L5,2 I viděl jest dvě lodí stojiece podlé jezera a rybáři biechu sstúpili a práchu sieti. L5,3 A vstúpiv na jednu lodí, kterážto bieše Šimonova, prosil jest jeho, aby ot země otvedl maličko. A sedě učieše z lodie zástupy.
L5,4 A když jest přestal mluviti, řekl jest k Šimonovi: „Vez hlúbe a rozestřěte sieti vašě k lovení.“ L5,5 A otpověděv Šimon, řekl jest jemu: „Přikazateli, přes cělú noc pracujíce, nic sme nepolapili, ale v slovu tvém rozestru siet.“ L5,6 A když to učinichu, zahrnuli sú ryb množstvie veliké i trháše sě jich siet. L5,7 A ponukli sú tovařišóm, kteříž biechu na jiné lodí, aby přišli a pomohli jim. I přišli sú a naplnili sú obě lodíčcě, tak že sě bezmál pohřižováchu. L5,8 To když uzřě Šimon Petr, pade k kolenoma Ježíšovýma řka: „Vyjdi ote mne, pane, neb člověk hřiešný jsem.“ L5,9 Hróza zajisté bieše jej obklíčila[25]obklíčila] obkliċika rkp. i všěcky, kteříž s ním biechu, na lovení ryb, kteréž popadli sú, L5,10 a takež Jakuba i Jana, syny Zebedeova, jenž biechu tovařišie Šimonovi. I vecě k Šimonovi Ježíš: „Neroď sě báti, z toho již budeš lidi lově.“ L5,11 A přitrhše k zemi lodie, opustivše všěcky věci, šli sú za ním.
L5,12 I stalo sě jest, když bieše v jednom městě, a aj, muž plný malomocenstvie, i viděv Ježíše a pad na tvář, prosil jest jeho řka: „Pane, chceš li, móžeš mě očistiti.“ L5,13 A ztáh ruku, dotče sě jeho Ježíš[26]Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. řka: „Chci, buď čist!“ A ihned otjide ot něho malomocenstvie. L5,14 I on přikáza jemu, aby nižádnému nepravil, ale: „Jdi, ukaž sě kněží a obětuj za očistěnie tvé, jakož jest přikázal Mojžieš, na svědectvie jim.“ L5,15 I procházieše viece řěč o něm. A scháziechu sě zástupové mnozí, aby slyšěli a byli uzdraveni ot nemocí svých. L5,16 A on odcházieše na púšť a modléše sě.
L5,17 I stalo sě jest v jednom dni, a on sedieše učě. A biechu zákonníci sediece a zákona učitelé, kteříž[375v]číslo strany rukopisuto
