[77]číslo strany rukopisudalo z tisíce pokusných osob 160 osob odpověď nit, 158 špendlík, 152 ostrý, 135 šít, 53 ocel,… 1 zlomený, 1 krejčí).[86]Vyplývá to z údajů v čl. J. Průchy, O psycholingvistice, SaS 26, 1966, s. 71. – O významu lexika a sémantiky z hlediska psycholingvistiky viz 3. část kolekt. díla Osnovy teorii rečevoj dejateľnosti, Moskva 1974. Ve vývoji slovní zásoby se dynamická síla takových asociačních spojů projevuje především tím, že při vzniku nových výrazů pro obsahy vědomí se uplatňují staré výrazy pojmů a zobecněných představ takto asociovaných s oněmi nově pojmenovanými obsahy a častěji se na takový obsah přenáší ten starý výraz, který je svým starým obsahem těsněji asociován k onomu obsahu nově pojmenovanému; např. frekventovanější je posun od pojmenování daného nástroje k pojmenování jiného předmětu tvarem podobného (jehla ‚drobný nástroj k šití‘ → jehla ‚jehlice, ozdobný špendlík‘, srov. vytáhnout z klobouku jehlu Šimáček/PS) než posun k označování činnosti oním nástrojem konané (jehla ‚šití‘, srov. netěšila ji jehla ani domácí práce Krásnohorská/PS). Asociační vztah nejméně pevný, a tedy nejméně frekventovaný, je ovšem překvapivý, a proto se uplatňuje při sémantickém tvoření lexikálních jednotek expresívních (2.221): v tom smyslu je zákonité, že např. pojmenování nástroje se stává humornou přezdívkou jeho uživatele, osoby, která tímto nástrojem pracuje (jehlička ‚malá jehla‘ → jehlička ‚krejčí‘, srov. tys jí (krve) vylil, ty jehličko! Jirásek/PS). A tak lze říci, že asociační vztahy jsou důležitým faktorem dotváření lexikálně sémantických opozicí (4.123, srov. I. NĚMEC 1968, s. 112) a že lexikologie má účinné metody ke zkoumání jejich soudobého stavu. Větším problémem je jejich studium v minulých etapách lexikálního vývoje, protože nelze počítat s tím, že jednotlivé asociační vztahy měly i dříve totéž místo v pořadí těsnosti a frekvence, jaké mají dnes. Jistá jazyková fakta naopak nasvědčují tomu, že těsnost a frekvence takovýchto asociačních vztahů byla dříve jiná. Např., jak se zdá, vztah mezi nástrojem a jeho uživatelem byl ještě v době staročeské natolik těsný a frekventovaný, že pojmenování pracovníka názvem předmětu, kterým se zabývá, nemuselo mít ještě nutně charakter expresíva: viz např. stč. pojmenování ohřevného zařízení i topiče, který v něm topí, týmž slovem niestějka (srov. niestějky… zrušeny budú a nečisty budú BiblCard Lv 11,35 var. peci BiblPraž – my sme kněžie a niestějka jest chlap; my sme zákona potvrzeného, ono beghard ŠtítBes 199). Při studiu takovýchto významových vztahů (posunů) v minulých jazykových stadiích lexikologie ovšem nemůže aplikovat metodu asociačních testů; musí se opírat o statistické rozbory lexikálních opozicí významových (v rámci subsystémů polysémních, 4.31) a lexikálních opozicí významově‑formálních (v rámci subsystémů slovotvorných, 4.32); vedle těchto vnitrosystémových