[76]číslo strany rukopisumá slovo tvář za starší obličěj v cit. bibl. místech A 5,41, Žalt 16,2, 1 C 13,12, Dt 5,4). Ono přehodnocení původního významu slovotvorného je ovšem příznačné pro takováto slovanská jména utvořená z předložkových pádů.[82]Srov. výklad F. Y. Gladneye (On the Structure of Nouns with Prefixes in Russian. In: American Contributions to the Seventh International Congress of Slavists I, 1973, s. 117–128, zvl. 126): typ vzmor’ je se strukturním významem [(„proti“ „lokalitě pojmenované motivujícím jménem“) nacházející se („oblast“)], tj. typ [(vz + X) j], restrukturoval se po zániku předložkové funkce morfému vz na typ [(vz) (X + j)] s významem [(„okrajová“) („lokality pojmenované motivujícím jménem“ „oblast“)]. Proto se stč. slovo obličěj po stránce lexikálně významové zcela nekryje se slovem obličej v dnešní češtině a takový rozdíl je třeba v historickém slovníku vhodně vystihnout.[83]Srov. Staročeský slovník, sv. 8 s. v. obličej. – Není třeba zdůrazňovat, že podobná hlubší analýza slovotvorných významů upřesňuje také závěry synchronního lexikálního studia (srov. 2.41); připomeňme jen, že rozpor mezi označovanou skutečností a slovotvorným významem jejího pojmenování je spolehlivým kritériem jeho expresivity.[84]Viz podrobně I. Němec, Slovotvorný význam a expresivita, SaS 33 (1972), s. 116–121.

(4.3) Ovšem při zkoumání starších fází lexikálního vývoje je mnohem problematičtější jiná stránka lexikálního významu než jeho podmínění jazykovým ztvárněním (valencí, 4.15, a významem slovotvorným, 4.2). Je to jeho složka mentální, daná psychickým zpracováním označované skutečnosti (kvalitou odrazu dané skutečnosti v kolektivním vědomí mluvčích, srov. 2.3). K objektivnímu postižení této významové složky má zatím vhodné metody lexikologie studující soudobou slovní zásobu: protože poznávací odraz skutečnosti ve vědomí mluvčích je konstituován (zpracován) přiřazením k asociačně nejbližším pojmům (2.313), lze experimentálně (testy) ověřit, jaké sémantické určení se u dané lexikální jednotky nejčastěji vyskytuje a které podstatné komponenty jejího pojmového jádra jsou tím akcentovány. Např. bylo takto zjištěno, že hlavní sémantickou charakteristikou pojmenování časových úseků je trvání, kdežto u pojmenování počasí je to hodnocení jeho kvality.[85] Viz A. P. Klimenková, Nekotoryje voprosy psicholingvističeskogo analiza semantiki. In: Problemy leksikologii, s. 47. – O určování sémantických komponentů pomocí asociačních metod viz SaS 30 (1969), s. 101. Asociační testy psycholingvistiky ovšem také měří sílu různých mezipojmových asociačních spojů, jež odpovídají různým lexikálně sémantickým vztahům a podmiňují sémantické posuny: ukazuje se tak, že nejtěsnější vazba je mezi jednotkami antonymními, potom mezi jednotkami souřadnými, dále mezi pojmenováním vlastnosti a pojmenováním nositele vlastnosti, mezi jménem činnosti a jménem nástroje (např. na podnětové slovo jehla