dobových[87]číslo strany rukopisu
Obr. 9 (k 4.412: san)
ilustracích, a pro tu dobu jeho existenci nepotvrzuje ani historická archeologie.[91]Srov. J. Škabrada ve sborníku Z počátku českých měst, Praha 1977, s. 123. Přesnější výklad by zde tedy byl: „platit z ohniště (později z komína)“. Historická lexikologie se tedy opírá při prohlubování své analýzy studiem kulturních a společenských podmínek užití slov o takovéto poznatky mimolingvistických historických věd. Ale neomezuje se na ně. Sama pro tyto své účely i ve prospěch poznání vývoje společnosti vůbec užívá zvláštních metod. Jsou to metody historické sociolingvistiky, záležející v konfrontaci vývoje lexikálního systému s vývojem struktury společenské.[92]Srov. R. A. Budagov 1971, s. 27: „Лексика исследуется как система, находящаяся в движении, соответственно чему учитываются факторы развития общества представлякщего определенную структуру социальных отнсшений.“ Protože změny společenské struktury se obrážejí na vývoji tzv. klíčových slov, na rozvoji terminologických slovních okruhů, na volbě onomaziologických příznaků pro nová pojmenování, na rozvoji synonymních struktur a expresívních slovních okruhů, na přejímání cizích slov apod.,[93]Srov. I. Němec, Е. Michálek a kol., Vztah sémantiky staročeské slovní zásoby ke společenské situaci. Slavia 47 (1978), s. 14–22. jednotlivé faktory společenského vývoje se konfrontují především s těmito podsystémy lexikálního systému (1.5): se slovními čeleděmi tzv. klíčových slov (4.421), s terminologickými okruhy slov (4.422), s novými pojmenováními, pro něž je volen pojmenovávací příznak z téže věcné oblasti (4.423), s charak[88]číslo strany rukopisu
