ilustra[84]číslo strany rukopisu
Obr. 7 (k 4.41: žalář)
cích stč. textů jednajících o smrti člověka je jeho úděl nejčastěji zobrazován jako odnášení nebožtíka k hrobu na márách pod tmavou pohřební přikrývkou (viz níže 5.713).
(4.412) Ovšem podstatné komponenty lexikálního významu u pojmenování skutečnosti nejsou vždy dány jen jejími prvky, které uživatelé jazyka vnímají zrakem. Nezřídka to bývají i vlastnosti neviděné, ale pouze představované. Platí to především o reáliích exotických, které mluvčí nemohou dobře znát z vlastního nazírání. Tak již bylo ukázáno, že uživatelé stč. jazyka neměli zcela jasnou představu o slonu (někdy ho pojmenovávali i velblúd, tedy jako zvíře „veliké“ a „obludné“, tj. na domácí prostředí nestvůrně veliké, srov. 2.32) a tuto nepřesnou představu dosvědčuje i dobové zobrazení slona jako silného vlka s prodlouženým čenichem (viz obr. 1). Podobně se spíše vlku podobá krokodýl (stč. kododril) v ilustraci spisu Ctibora Tovačovského Hádání Pravdy a Lži (TovHád 71b, viz obr. 8). Po stránce psychického zpracování a výtvarného zpodobení šlo zde tedy o přizpůsobení cizokrajné reálie domácímu prostředí. Takové přizpůsobování bylo ovšem běžné zejména při překladech cizích slov, jejichž denotáty jsou vázány na prostředí biblické.[89]Tak jako se latinský název tygra překládá v stč. biblích domácím pojmenováním zubr (pro jeho sílu) nebo cizokrajný chameleón se označuje domácím slovem křeček (pro jeho barevnost), tak se zde také oblek a příbytek biblických postav zobrazuje v podobě domácí: bibličtí zbrojnoši mají v ilustracích stč. biblí odění staročeských žoldnéřů a nástroje zde zobrazené jsou nástroje běžné u nás ve středověku. Připomeňme jen pro příklad, že Kristův hrob je ve zmíněném již Krumlovském sborníku českých prozaických skladeb (z počátku 15. stol., str. 60) zobrazen jako sarkofág středověkého panovníka (viz zde obr. 11), nikoli jako skalní hrob židovský z biblického prostředí, ačkoli bible i Mikuláš z Lyry (LyraMat 178b) na zvláštnosti tohoto hrobu upozorňují. – Srov. k tomu zejména studii Fr. Šnajperka, Názvy exotických zvířat v staročeských překladech, LF 90 (1967), s. 380–385. Spíše než adaptaci k domácímu prostředí vidí zde vliv různých pramenů, zvl. předloh biblického překladu, I. Kwilecká (Ze studiów nad staropolskimi przekladami Biblii. Problem tłumoczenia realiów biblijnych, Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 10, s. 65–89), ale za prameny považuje ze svého hlediska i stč. překlady bible. Nelze také popřít, že přizpůsobování domácím reáliím a pojmům je nevyhnutelné při překládání cizích názvů kulturně vzdálených reálií zvl. v starších fázích vývoje jazyků; např. i stará amharština překládala lat. ursus domácím pojmenováním tygra (Z. Poláček, Diachronní analýza amharskěho lexika na základě rukopisu V. R. Prutkeho. Rukopis kandidátské disertace z r. 1974). Do[85]číslo strany rukopisu
