na periférii od tranzitivních jednotek centrálních uvařiti, posaditi… (1.42), jejichž vyrovnanější produktivní forma nabyla ve spojení s reflexivním příznakem intranzitivnosti (4.122a) funkce oněch starých intranzitiv; vznikly tak dnešní jednodušší (asymetrické) korelace uvařit : uvařit se, posadit : posadit se… s novými intranzitivními formami, více integrovanými k centru, tj. lišícími se od svých centrálních protějšků pouze jedním formálním distinktivním rysem (se). Stará intranzitiva na periférii pak buď zanikla (uvřieti, 1.422), nebo se přijetím centrálního rysu přesunula k centru (sednúti > sednout si, 1.41), anebo podlehla individuálním sémantickým posunům (sednúti). Proto má dnešní sloveso sednout nejvíce významů posunutých od centrálního významu zaujetí tělesné polohy, který je vyhrazen slovesu posadit se, zatímco sednout si jej vyjadřuje se specifikačním příznakem zájmu subjektu na ději; u posledních dvou synonym jde tedy převážně o význam vázaný na subjekt osobní (popř. životný), kdežto sednout jej vyjadřuje jen okrajově a jinak má vesměs významy vázané na subjekt neosobní a neživotný, zvl. věcný (viz níže, 4.132 IV).

(4.132) Jak tento vývoj souvisel s restrukturací systému slovesných kmenů příslušné slovní čeledi, to nám umožňuje postihnout dynamický prostorový model rozložený do čtyř vývojových podob: první znázorňuje stav psl. před vznikem vidu (I), druhý stav psl. po vzniku vidu (II), třetí stav v starším období staročeském (III) a čtvrtý stav v dnešní češtině (IV).

I. V době praslovanské před vznikem vidu byl onen subsystém kmenů označujících polohu vsedě a zaujetí takové polohy založen na opozicích děje intranzitivního a tranzitivního (-)sędetЬ : -saditЬ, intranzitivního děje a výsledného stavu (-)sędetЬ : (-)sěditЬ, intranzitivního děje jedinečného a opakovaného, iterativního (-)sędetЬ : (-)sědajetЬ. Centrální pozici (1.4) zde měl kmen inchoativně‑ingresívní (-)sędetЬ (aor. sěde), který tvořil v rovině vyjadřování dějů zacílených k dovršení (determinovaných – D) opozici s kmenem tranzitivním -saditЬ (D.IT : D.T) a v rovině vyjadřování dějů intranzitivních (IT) dvě opozice: opozici s kmenem vyjadřujícím nezacílený, indeterminovaný děj – stav (-)sěditЬ (IT.D : IT.IDs) a opozici s kmenem vyjadřujícím indeterminovaný děj – děj opakovaný (-)sědajetЬ (IT.D : IT.IDo); viz obr. č. 2. Vzhledem