[66]číslo strany rukopisuna periférii od tranzitivních jednotek centrálních uvařiti, posaditi… (1.42), jejichž vyrovnanější produktivní forma nabyla ve spojení s reflexivním příznakem intranzitivnosti (4.122a) funkce oněch starých intranzitiv; vznikly tak dnešní jednodušší (asymetrické) korelace uvařit : uvařit se, posadit : posadit se… s novými intranzitivními formami, více integrovanými k centru, tj. lišícími se od svých centrálních protějšků pouze jedním formálním distinktivním rysem (se). Stará intranzitiva na periférii pak buď zanikla (uvřieti, 1.422), nebo se přijetím centrálního rysu přesunula k centru (sednúti > sednout si, 1.41), anebo podlehla individuálním sémantickým posunům (sednúti). Proto má dnešní sloveso sednout nejvíce významů posunutých od centrálního významu zaujetí tělesné polohy, který je vyhrazen slovesu posadit se,[73] Posadit se je centrální jednotka „onomaziologické struktury“ či „pojmového pole“ zaujetí polohy vsedě a „polysémie přesahující hranice příslušné onomaziologické struktury je pro centrální termín pole nemožná“ (R. Ostrá 1972, s. 5). zatímco sednout si jej vyjadřuje se specifikačním příznakem zájmu subjektu na ději; u posledních dvou synonym jde tedy převážně o význam vázaný na subjekt osobní (popř. životný), kdežto sednout jej vyjadřuje jen okrajově a jinak má vesměs významy vázané na subjekt neosobní a neživotný, zvl. věcný (viz níže, 4.132 IV).

(4.132) Jak tento vývoj souvisel s restrukturací systému slovesných kmenů příslušné slovní čeledi, to nám umožňuje postihnout dynamický prostorový model rozložený do čtyř vývojových podob: první znázorňuje stav psl. před vznikem vidu (I), druhý stav psl. po vzniku vidu (II), třetí stav v starším období staročeském (III) a čtvrtý stav v dnešní češtině (IV).

I. V době praslovanské před vznikem vidu byl onen subsystém kmenů označujících polohu vsedě a zaujetí takové polohy založen na opozicích děje intranzitivního a tranzitivního (-)sędetЬ : -saditЬ, intranzitivního děje a výsledného stavu (-)sędetЬ : (-)sěditЬ, intranzitivního děje jedinečného a opakovaného, iterativního (-)sędetЬ : (-)sědajetЬ.[74] Tyto předhistorické slovesné kmeny uvádím v tradiční historické podobě, bez hvězdičky a pro názornost s koncovkou 3. os. sg. préz. Předponovost kmene naznačuji tiretem v jeho násloví, např. -saditЬ (= posaditЬ, vЪsaditЬ apod.), jde-li o před- ponovost pouze potenciální, tiretem v závorkách, např. (-)sędetЬ (= sędetЬ i vЪsędetЬ, obsędetЬ apod.). – O uvedených psl. kmenových opozicích viz I. Němec, Geneze slovanského systému vidového, (Rozpravy ČSAV), Praha 1958, s. 41n. Centrální pozici (1.4) zde měl kmen inchoativně‑ingresívní (-)sędetЬ (aor. sěde), který tvořil v rovině vyjadřování dějů zacílených k dovršení (determinovaných – D) opozici s kmenem tranzitivním -saditЬ (D.IT : D.T) a v rovině vyjadřování dějů intranzitivních (IT) dvě opozice: opozici s kmenem vyjadřujícím nezacílený, indeterminovaný děj – stav (-)sěditЬ (IT.D : IT.IDs) a opozici s kmenem vyjadřujícím indeterminovaný děj – děj opakovaný (-)sědajetЬ (IT.D : IT.IDo); viz obr. č. 2. Vzhledem [67]číslo strany rukopisu