posléze pociťovat jako nadbytečně dlouhé (zvl. v čtyřslabičné podobě superlativní najprvé : najposléze) a tento rozpor mezi jednotou společných významových komponentů a růzností formy co do počtu slabik (3.4) se řešil odpadnutím poslední slabiky; vzniklo tak několik antonymních opozicí – dřieve : posléz (symetrická slabičně, ne však vyzněním zakončení), dřiev : posléz (symetrická co do zakončení, ne však slabičně) a dřieve : poslé (symetrická v obou směrech); tvar poslé jako člen nejsymetričtější opozice (s největším počtem společných klasifikačních rysů obou členů) se tedy stal v staré češtině centrálním a periferní podoba posléze zde přežívala nadále jako výraz knižní, zvl. biblický. – Podobným způsobem lze vysvětlit vůbec vznik slovanského adv. poslě (viz o. c. v pozn. 116).

(5.34) Jak patrno, komplexní pohled na vývoj dílčího systému stč. antonym nám vyjevuje mj. nové poznatky z oboru etymologie, tj. poznatky o původu lexikální formy adverbia poslé. Uveďme ještě další příklad vývoje antonymního systému, jehož komplexní analýza osvětluje předhistorický původ jeho lexikálních jednotek nejen po stránce formální, ale i po stránce významové. Takový příklad nám poskytuje formální i významové sbližování antonym levý : pravý. Pokusíme se rekonstruovat tento vývoj obvyklým postupem – od elementárního kontextového rozboru onoho dílčího podsystému (5.341) přes analýzu příslušného podsystému sousedního, synonymního (5.342), i dílčího systému nadřazeného (5.343) až k analýze jejich vztahu k mimojazykové skutečnosti a k jejímu psychickému zpracování (5.344); pak teprve podáme závěrečné shrnutí (5.345).

(5.341) V zájmu stručnosti lze výsledky kontextového rozboru shrnout v tom smyslu, že antonyma levý a pravý jsou v staré češtině především rozlišujícími atributy u pojmenování ruky (ot pravé ruky k levej ComestC 245b a dextra in sinistram) a strany (aby ani na pravú ani na levú neuchyloval sě stranu ArchČ 6,196), okrajově též u pojmenování člověka (služebníky pravé od levých rozeznati NaučRod 259), při čemž určení pravý se spojuje s označením něčeho hodnotnějšího a určení levý s označením jevu méně hodnotného (pode pány… seděti na pravé straně a zemané na levé straně pánuov Tovač 23); kontextová distribuce obou antonym zde ovšem není omezena na takovéto symetrické užití, neboť adj. pravý má rozvinutější polysémní strukturu než adj. levý, a to zejména o konkrétní (prostorový) význam ‚přímý, rovný‘ (nohy jich pravé nohy BiblOl Ez 1,7 recti = přiemé BiblPraž) a jeho významy sekundární, posunuté: ‚upřímný‘ (spaseny činí pravé sirdcem ŽaltWitb 7,11 rectos corde = upřiemé srdcem BiblPraž), ‚spravedlivý‘ (což bude pravé, to vám dám EvZimn Mt 20,4 justum = spravedlivého BiblPraž), ‚pravdivý‘ (kdožť poslal mě,