lěvъ a krъchъ potvrzuje i rozbor jejich slovních čeledí v staré češtině. K nejstarobylejším stč. odvozeninám adj. lěvъ patří sloveso obleviti, jehož konkrétní, pohybový význam ‚povolit, učinit nenapjatým‘ (obleviti tětivu) vyvodíme z příslušného strukturního významu „učinit křivým, prohnutým“ (např. mladec počě… lučišče napínaje táhnúti, a dlúho tak držav, tětivu oblevi PasMusA 67); stará opozice přímosti a zahnutosti‚vyjadřovaná psl. kořeny pro‑/pra- (→ pro‑, pravý) a lěv- (→ levý), může být vystopována i v historické dvojici antonym projíti (původně ‚dosáhnout cíle přímým postupem‘) a obleviti (původně ‚uhnout z přímého směru‘), srov. věda [moudrý], kdy projíti a kterak obleviti TkadlS 19b. U adj. krъchъ zase na primární význam ‚křivý, ohnutý‘ ukazují odvozeniny krchmo (spojení na krchmo vésti VodňLact 239b ‚vést stranou, nepřímo‘, tj. nakřivo vzhledem k přímému směru) a krchmiti sě z památky ŠtítMus 114b: A dobývá‑li kto na to sbožie, aby mnoho shromazdě obrátil to na něco dobré, strachť mě jest, byť z toho neměl viece ztráty, něž zisk bude, nebť ztratí pokoj a chuť duchovní s tiem sě krchmě. I toť nenie velmi chvalné… na to pilně pracovati, aby umieraje veliké učinil rozkázánie; reflexívum krchmiti sě s čím zde spíše vysvětlíme jako označení namáhavé činnosti, která člověka ohýbá, křiví nebo jinak deformuje, než jako sloveso s významem ‚stranou, tajně se čím obírati‘, jak interpretuje Gebauerův Slovník stč., s. 143.

(5.344) Jazyková fakta tedy nasvědčují tomu, že česká adjektiva levý a krchý měla v době předhistorické ještě primární význam ‚křivý, zahnutý‘, tj. že byla antonymy k primární lexikální jednotce pravý ‚přímý, rovný‘. Souvislost mezi primárním významem ‚křivý, zahnutý‘ a sekundárním významem ‚levý‘ lze však prokázat také fakty mimojazykovými. Protože adj. lěvъ a krъchъ se v starých slovanských jazycích vyskytují především jako atributy u subst. rǫka a jejich staré odvozeniny se vesměs vztahují k pojmu levé ruky (viz zvl. stč. synonyma levicě a kršně, jihoslov. doklady viz o. c. v pozn. 117), byla zde nepochybná souvislost mezi pojmem ‚levý‘ a představou levé ruky, která se vedle zdatnější pravice – zpravidla napřažené k nějakému ráznému výkonu – častěji jevila jako skrčená, ohnutá, zakřivená. Vojenská situace (bránění rukou, držení štítu, uzdy apod.) byla pro tento charakteristický rys levé ruky obzvláště typická, a jak víme z etymologie i jiných slov (5.25), vojenské momenty hrály nezřídka důležitou roli při konstituování historického lexikálního významu. Byly to také momenty závažné pro širší lidskou pospolitost dané doby, a proto asociační vztah mezi pojmy ‚křivý, ohnutý‘ a ‚levý‘ je základem lexikálních opozicí v polysémních podsystémech (4.31) různých