strukt u ř e a jejím historickolexikologickém studiu. Tento nejnižší lexikální podsystém, tvořený lexikálními znakovými jednotkami, které mají svůj význam a svou formu, je vybudován na základě jejich společných klasifikačních rysů významových (sémantického jádra) i formálních (slovotvorného základu ‑zpósob- a paradigmatu dok. tvarů formy zpósobiti) a na základě různých klasifikačních rysů významových (diferenčních distinktivních komponentů) a různých klasifikačních rysů formálních (konstrukčních valencí a nedokonavých tvarů zpósobovati x pósobiti ). Na rozdíl od sloves typu občiniti (5.1) polysémní struktura sloves typu zpósobiti (5.2) není tedy pouze záležitostí jejich lexikálních významů, i když v slovnících se její jednotky zpracovávají v tzv. významových odstavcích (stejně jako jednotky nelišící se vůbec po stránce formální). Vývoj polysémní struktury se proto také neomezuje jen na pohyb sémantických komponentů (5.262), ale probíhá i po stránce formální – jako diferenciace konstrukčních valencí (viz např. vznik lexikální jednotky zpósobiti o kom / o čem, 5.263/15) a jako diferenciace tvaroslovného paradigmatu (viz např. rozlišení jednotek slovesa zpósobiti po stránce tvoření jeho tvarů nedokonavých, 5.264). Základní princip vycházet při analýze lexikálních jednotek z jejich stránky materiální, formální (3.1), tedy uplatňujeme při studiu polysémní struktury tak, že nejdříve zjišťujeme, které rozdíly co do konstrukčních valencí a po stránce tvaroslovného paradigmatu jsou spojeny s rozdíly lexikálně významovými, a pak teprve zjištěné významové rozdíly ověřujeme a upřesňujeme konfrontací s jednotkami sémanticky blízkých lexikálních podsystémů sousedních a nadřazených. Nepomíjíme tu nikdy rozbor slovotvorného typu (5.242).

Diferenciace polysémní struktury po stránce formální se ve vývoji neomezuje jen na rozlišování dílčích významů konstrukčními valencemi a různými tvary (kam patří mj. i formální rozrůznění tvaroslovného paradigmatu životného a neživotného, srov. typ kopáč, ‑e, ‑ovi… ‚člověk zaměstnaný kopáním‘ a kopáč, ‑e, ‑i… ‚nástroj k ručnímu kopání‘). Slovní zásoba se také obohacuje takovou formální diferenciací polysémní struktury, při níž se slovo rozdvojuje změnou své kořenné hlásky; jde o rozrůznění kvantitativní (baba–bába, kostka–kóstka > kůstka, město–miesto > místo) nebo kvalitativní (horký–hořký). Tento vývoj lze ovšem osvětlit obecným principem – řešením rozporu mezi formální shodou a významovou rozdílností uvnitř polysémní struktury (3.42), ale další podrobnosti a hlubší souvislosti takového vývoje zjistíme analýzou příslušného lexikálního podsystému nadřazeného, zvl. systému antonym (5.3).