Pozn. Za lomítkem (/) uvádíme počet po odečtení vidových derivátů (zpósobovati, pósobiti…), jež považujeme za tvary slovesa zpósobiti.
(5.242) Z uvedeného rozboru početnosti systémových vztahů, kterými jsou spojeny jednotky dané polysémní struktury s jednotkami nadřazeného podsystému slovní čeledi (5.241), vysvítá toto: největším počtem těchto vztahů jsou zapojeny jednotky s abstraktními významy „organizačními“, tj. jež označují činnosti kvalifikující patienta (Ab1 11, Ab2 11, Ab3 14), a nejmenším počtem oněch vztahů jsou zapojeny jednotky s významy konkrétními, tj. jež označují činnosti lokalizující patienta (Aa1 7, Aa2 2, Aa3 1, Aa4 Ø). Přitom doklady na činnosti lokalizující (zpósobiti jězdcě, panny v průvodu, strážě ve městě, chleby na stole apod.) patří k starší vrstvě stč. slovní zásoby a novější jazyk již taková užití slovesa zpósobiti (> způsobit) nezná. Tato starobylost i ona perifernost jednotek s distinkcí Aa (zpósobiti ‚sešikovat‘, zpósobiti ‚seřadit‘, zpósobiti ‚rozmístit‘ apod.) naznačuje, že tyto lexikální jednotky polysémního slovesa zpósobiti s významy konkrétními, lokalizačními, mají nejblíže k jeho etymologickému východisku. A potvrzuje to i rozbor slovesa zpósobiti v rámci dalšího nadřazeného podsystému – slovotvorného typu. Zkoumáme‑li totiž nejstarší doklady českých předponových sloves s kořenem ‑sob- (‑násobiti, ‑osobiti, ‑pósobiti aj.), zjistíme, že jejich lexikální významy zapadají do obecného slovotvorného významu (2.41, 4.2) „uvést něco (jednotky) do polohy, kterou vyjadřuje základní předložkový pád se zájmenem zvratným“: násobiti ‚skládat do záhybů‘ (RešSir) ⊂ „uvádět do polohy na sobě“ ‚osobiti sobě, přivlastnit si‘ (ti sobě osobichu země DalC 4b) ⊂ „uvést do polohy o sobě, tj. kolem sebe“, zpósobiti, seřadit, sešikovat‘ (Aa1) ⊂ „uvést do polohy po sobě, tj. za sebou“. Náležité přihlížení k interním vztahům polysémní struktury (5.21, 5.22) i k jejím externím vztahům v rámci nadřazených lexikálních podsystémů (5.24) umožňuje tedy objektivněji určit etymologické východisko daného slova; v případě slovesa zpósobiti jím není ani význam ‚dávati čemu příslušný tvar‘ (J. ZUBATÝ, Sb. filologický 2, 1911, s. 104), ani ‚po‑sobě činiti, tj. přizpůsobovati‘ (HOLUB–KOPEČNÝ 1952, s. 306), ale východiskem zde byl význam ‚uvést do polohy po sobě jednotlivé hmotné objekty (substance) nějakého hromadného celku‘ (srov. zpósobiti jězdcě, panny apod.). Protože tímto uspořádáním po sobě (‚za sebou‘) vznikal účelný celek (srov. zpósobiti zástupy, vojsko, špicě neb zástupné potkánie proti nepřátelóm PulkR 82b dispositis aciebus), vyvinul se z onoho etymologického východiska širší význam organizační ‚upravit nějaký hromadný nebo složitý objekt v účelný celek, tj. účelně jej uspořádat‘ (Abl) a také význam vznikový ‚sestavit část po části nějaký účelný celek, tj. vytvořit jej‘ (Bal).
