paradigmatem vidových tvarů zpósobiti/zpósobovati/pósobiti), (II) navzájem se rozlišují dostatečně výrazně jedním až dvěma diferenčními komponenty sémantickými a (III) jsou zakotveny v podsystému slovní čeledi největším počtem externích vztahů (každá z nich zde má průměrně 10 odvozenin s týmž souborem základních distinktivních komponentů). Proti tomu nejperifernější postavení v oné polysémní struktuře má celek lexikálních jednotek s sémantickou distinkcí Aa (tj. s obecným významem „agens mění polohu jednotek substančního objektu“), protože jeho jednotky (I) se vyznačují minimálním počtem společných klasifikačních rysů formálních (nejméně úplným paradigmatem vidových tvarů), (II) navzájem se rozlišují pouze jedním diferenčním komponentem sémantickým a (III) jsou v podsystému slovní čeledi zakotveny nejmenším počtem externích vztahů (každá průměrně jen vztahem k dvěma odvozeninám). V pásmu mezi tímto celkem periferním a oním centrálním je pak umístěn blíže k periférii celek lexikálních jednotek s distinkcí Ba („agens vytváří objekt substanční“) a blíže k centru celek lexikálních jednotek s distinkcí Bb („agens vytváří objekt dějový“); toto jejich postavení je dáno tím, že jednotky obou celků mají více společných formálních klasifikačních rysů (I), diferenčních sémantických komponentů (II) a externích vztahů (III) než jednotky celku periferního (Aa), a méně společných klasifikačních rysů vůbec (I) i méně externích vztahů (III) než jednotky celku centrálního (Ab), přičemž ve všech třech směrech (I, II, III) jsou lexikální jednotky celku Ba zakotveny menším počtem vztahů než lexikální jednotky celku Bb, tvořící navíc symetričtější strukturu. – Označíme‑li tedy jednotlivé lexikální jednotky polysémní struktury zpósobiti jejich základními distinktivními komponenty Aa1, Aa2 atd. (5.21), můžeme jejich hierarchii v této struktuře vyjádřit takto: centrální seskupení zde tvoří jednotky Ab1, Ab2, Ab3; postavení blíže k centru mají jednotky Вb1, Bb2, Bb3, Bb4, z nichž centrálnější jsou jednotky Bb2, Bb3 s osmi společnými klasifikačními rysy (I); postavení blíže k periférii mají jednotky Ba1, Ba2, Ва3, Ba4, z nichž centrálnější jsou Ba2, Ва3 se sedmi společnými klasifikačními rysy (I); nejperifernější seskupení tvoří jednotky Aa1, Aa2, Aa3, Aa4, z nichž nejlépe je zakotvena jednotka Aa1 (viz I a III).

(5.262) Uvedená tabulka rozložení sémantických komponentů a popsaná hierarchie lexikálních jednotek v dané polysémní struktuře (5.261) s výklady předchozími (zvl. 5.242 a 5.25) – to vše již poskytuje podrobnější informace o vztazích oněch jednotek. Vývojově výchozí (primární) je zde nesporně jednotka periferní (5.261) s lexikálním významem nejbližším etymologickému významu slovotvorné struktury (5.242) a odpovídajícím starobylé struktuře sociální (5.25), tj. zpósobiti koho/co [nějaké množství] ‚seřadit, uvést do postavení s jednotkami za sebou, zvl. do